30 Cdo 293/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy, v
právní věci žalobkyně L. G., zastoupené Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem se
sídlem v Prostějově, nám. T.G. Masaryka 11, proti žalovaným 1) L. G., a 2)
JUDr. Z. G., zastoupenému Mgr. Miroslavem Krutinou, advokátem se sídlem v
Praze, Vyšehradská 423/27, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v
Brně, pod sp. zn. 24 C 118/2011, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 27. září 2012, č.j. 1 Co 233/2012-76, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. září 2012, č.j. 1 Co 233/2012-76,
a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. července 2012, č.j. 24 C
118/2011-55, se zrušují, a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
vyloučeném k samostatnému řízení, výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení
mezi žalobkyní a žalovaným 1) a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení
mezi žalobkyní a žalovaným 2).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. září 2012,
č.j. 1 Co 233/2012-76, usnesení soudu prvního stupně podle § 219 občanského
soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení (výrok II.). V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací
soud uvedl, že soud prvního stupně správně žalobu odmítl podle § 43 odst. 2
o.s.ř., neboť žalobkyně přes výzvu soudu ze dne 29. 6. 2012, č.j. 24 C
118/2011-48, v níž byla poučena o tom, v čem vady žaloby spočívají a jak mají
být odstraněny a také o tom, že v případě neodstranění vad uvedeným způsobem ve
stanovené lhůtě, bude žaloba odmítnuta, vady žaloby v poskytnuté patnáctidenní
lhůtě neodstranila.
Usnesení odvolacího soudu bylo žalobkyni doručeno 2. 11. 2012 a právní moci
nabylo téhož dne.
Podáním doručeným soudu elektronickou poštou dne 21.12.2012 žalobkyně podala
proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci dovolání, jehož přípustnost dovozuje z
ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. Jako důvod dovolání namítá, že předchozí řízení
je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve
smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Touto vadou bylo nesprávné
poučení žalobkyně soudem prvního stupně podle ustanovení § 5 o.s.ř. Výzva
neobsahovala řádné poučení, a proto nebyla splněna zákonná povinnost soudu.
Soud měl dovolatelku také poučit o možnosti požádat o ustanovení právního
zástupce podle § 30 o.s.ř. před soudy obou stupňů. Odvolací soud tedy
postupoval nesprávně, když rozhodnutí soudu prvního stupně z uvedeného důvodu
nezrušil. Žádá proto, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a
věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud za situace, kdy napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno
dne 27. září 2012, přihlédl k bodu 7. článku II., části první, přechodných
ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a
vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného do 31. prosince 2012.
Dovolací soud vyšel ze skutečnosti, že předmětné dovolání je přípustné ve
smyslu ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. Důvody, o něž je však dovolatelka opírá,
ovšem podle názoru dovolacího soudu neobstojí potud, pokud je namítáno, že
žalobkyně nebyla řádně poučena ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 o.s.ř. v
souvislosti s vadami, jimiž její žaloba trpěla. V tomto smyslu z obsahu spisu
vyplývá, že soud prvního stupně usnesením ze dne 29. června 2012, č.j. 24 C
118/2011-48, jímž žalobkyni vyzval k odstranění vad její žaloby, ji podrobně ve
smyslu zmíněného ustanovení instruoval jakým způsobem je třeba podání opravit,
resp. doplnit.
Pokud však dovolatelka odkazuje na ustanovení § 30 odst. 1 o.s.ř., kdy vytýká
soudům obou stupňů, že nebyla poučena o možnosti ustanovení zástupce k ochraně
jejích zájmů v řízení, pak je třeba připomenout, že podle uvedeného ustanovení
účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních
poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je
to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je
předseda senátu povinen účastníka poučit.
Řízení před soudy obou stupňů je v tomto případě postiženo vadou, která mohla
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Z obsahu spisu nelze ověřit, jak dalece se soudy obou stupňů zabývaly otázkou,
zda v daném případě při zcela zjevném nedostatku odpovídajících právních
znalostí žalobkyně je namístě ji případně poučit o možnosti požádat o
ustanovení zástupce. Skutečností pouze zůstává, že takovéto poučení jí
poskytnuto nebylo, s čímž do jisté míry kontrastuje skutečnost, že pro dovolací
řízení byl žalobkyni ustanoven zástupce z řad advokátů usnesením ze dne 7.
listopadu 2012, č.j. 24 C 118/2011-87.
Žalobkyně zcela zřejmě nemá právnické vzdělání, v řízení před soudy nebyla
zastoupena, přičemž nebyla schopna požadavkům soudu dostát. V zájmu ochrany
jejích práv (podle Čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý
právo na právní pomoc v řízení před soudy od počátku řízení) měl soud prvního
stupně zvážit poučit žalobkyni o možnosti žádat o ustanovení zástupce z řad
advokátů (§ 30 o.s.ř.) již v této fázi řízení. V případě, že by žalobkyně
tohoto práva využila, bylo by třeba přihlédnout k faktu, že hlediska pro
rozhodnutí o ustanovení zástupce z řad advokátů účastníku podle ustanovení § 30
o.s.ř. jsou (při nezměněných poměrech účastníka) stejná pro všechny stupně
řízení před soudem (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011,
sp. zn. 21 Cdo 1093/2010). Soud prvního stupně však žalobkyni poučení neposkytl
a odvolací soud jeho pochybení v tomto směru neodstranil.
Protože řízení před soudy je postiženo vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v
Olomouci zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Vzhledem k
tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na
usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s.
ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně)
závazný (§ 243d odst. 1, část první věty za středníkem, o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém
rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2013
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu