U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v
právní věci žalobce Ing. P. R., proti žalované České republice – Ministerstvu
dopravy, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, o zaplacení 60
000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C
50/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29.
2. 2016, č. j. 53 Co 63/2016-79, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 29. 2. 2016, č. j. 53
Co 63/2016-79, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 jako soudu prvního
stupně ze dne 29. 10. 2015, č. j. 18 C 50/2013-70, kterým nebylo žalobci
přiznáno osvobození od soudních poplatků (výrok I) a ani mu nebyl ustanoven
zástupce pro řízení o dovolání podanému proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 2. 3. 2015, č. j. 53 Co 456/2014-40 (výrok II).
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 29. 2. 2016, č. j. 53 Co 63/2016-79,
podal žalobce dovolání (č. l. 91). Při jeho podání nebyl zastoupen advokátem a
ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Podáním doručeným
soudu prvního stupně dne 7. 3. 2016 (č. l. 83) žalobce též požádal o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro předmětné dovolací řízení.
Soud prvního stupně o jeho žádosti rozhodl usnesením ze dne 11. 8. 2016, č. j.
18 C 50/2013-104, tak, že žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků
(výrok I) a neustanovil mu k ochraně jeho zájmů v této věci zástupce (výrok
II). Odvolací soud k odvolání žalobce usnesením ze dne 27. 2. 2017, č. j. 53 Co
495/2016-112, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. K žalobcem podanému
dovolání Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil usnesením ze dne 16. 8. 2017,
sp. zn. 30 Cdo 3592/2017.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 27. 3. 2017, č. j. 18 C 50/2013-115,
které bylo žalobci řádně doručeno dne 3. 4. 2017, byl žalobce vyzván, aby si
pro podání dovolání proti napadenému usnesení Městského soudu v Praze ze dne
29. 2. 2016, č. j. 53 Co 63/2016-79, zvolil zástupcem advokáta a aby jeho
prostřednictvím podal řádné dovolání. Současně byl žalobce poučen, že nebude-li
do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu prvního stupně plná
moc pro zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací
řízení zastaví. Žalobce však na výzvu soudu prvního stupně nikterak nereagoval.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12.
2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013
Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele
při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž
nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o
dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není
třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit,
je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal
ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z
uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného
zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti.
Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před
středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 16. srpna 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu