U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v
právní věci žalobce Ing. P. R., proti žalované České republice – Ministerstvu
dopravy, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, o zaplacení 60
000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C
50/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27.
2. 2017, č. j. 53 Co 495/2016-112, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 11. 8. 2016,
č. j. 18 C 50/2013-104, rozhodl o žádosti žalobce o přiznání osvobození od
soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2016, č. j. 53 Co 63/2016-79, tak, že
žalobci osvobození od soudních poplatků nepřiznal (výrok I) ani mu neustanovil
zástupce k ochraně jeho zájmů v této věci (výrok II). Soud prvního stupně
konstatoval, že je povinností účastníka žádajícího o osvobození od soudních
poplatků prokázat naplnění důvodů pro osvobození od soudních poplatků. Soud
proto žalobce vyzval k doložení osobních, majetkových a výdělkových poměrů
prostřednictvím příslušného formuláře, který mu k tomu účelu zaslal k vyplnění. Pokud žalobce na uvedený přípis nereagoval a ani jiným způsobem své poměry
nedoložil, nebylo podle soudu prvního stupně namístě návrhu na osvobození od
soudních poplatků vyhovět. Z veřejně dostupných evidencí soud navíc zjistil, že
žalobce má ve svém vlastnictví bytovou jednotku č. 1145/434 včetně podílu na
společných částech domu a pozemku v katastrálním území H., obci P., okresu P.,
zapsaném na LV 6592. Dále bylo zjištěno, že žalobce je vlastníkem a
provozovatelem vozidla Seat Toledo, RZ NBJ 0739. Vzhledem k tomu, že žalobce
nedoložil existenci předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, nebylo
možno mu ustanovit zástupce k ochraně jeho zájmů. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 27. 2. 2017,
č. j. 53 Co 495/2016-112, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud
se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že účastník, který žádá o
osvobození od soudních poplatků, je povinen soudu doložit, že jeho poměry
takové osvobození umožňují. V souzené věci ovšem žalobce ve své žádosti pouze
uvedl, že mu byly „nezákonnou exekucí“ obstaveny veškeré příjmy a majetek, a
uvedl číslo spisu, který měl být vyžádán. Sdělil, že zaplacení soudního
poplatku by mělo pro žalobce navýsost negativní a neudržitelné důsledky
„vzhledem k výdajům a žádným okamžitým disponibilním prostředkům v dostatečné
výši“. Ničeho dalšího ke svým tvrzením neuvedl, proto byl soudem vyzván k
doložení svých tvrzení. Na výzvu ovšem nereagoval. Soud prvního stupně tak měl
k dispozici pouze údaje z veřejně dostupných evidencí, z nichž kromě
vlastnických vztahů žalobce k bytové jednotce a vozidlu vyplývalo, že žalobce
není zaměstnaný, nepodniká, není evidován v evidenci uchazečů o zaměstnání,
není evidován jako příjemce dávek nemocenského pojištění a nepobírá důchod. Žalobce však vůbec netvrdil, jaký je jeho příjem ani z čeho uspokojuje své
základní životní potřeby. Za jedinou informaci obsaženou ve spisu o příjmech
žalobce je tak třeba považovat jeho sdělení, podle něhož výdaje žalobce jsou
hrazeny z důchodu jeho matky. Blíže nebyla tato informace rozvedena ani
doložena. Žalobce byl ve své žádosti natolik nekonkrétní, že neumožnil soudu
udělat si ucelenou představu o jeho poměrech, a proto soud prvního stupně neměl
jinou možnost, než aby žádost o osvobození od soudních poplatků zamítl.
Vzhledem k tomu, že existence předpokladů pro osvobození od soudních poplatků
je základní podmínkou možnosti ustanovit žadateli zástupce, soudu prvního
stupně nezbylo než i tuto žádost zamítnout. V odvolání žalobce neuvedl žádné
bližší argumenty ani důkazy o svém příjmu, jeho výhrady k neprovedení důkazů
nemohly nahradit základní nedostatek konkrétního tvrzení o poměrech žalobce, a
proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako správné potvrdil. Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 27. 2. 2017, č. j. 53 Co 495/2016-112,
podal žalobce dovolání (č. l. 118). Při jeho podání nebyl zastoupen advokátem a
ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Podáním ze dne 25. 4. 2017 (č. l. 121) žalobce též požádal o osvobození od soudních poplatků a
ustanovení zástupce pro předmětné dovolací řízení. O této žádosti již soud
prvního stupně nerozhodoval a předložil dovolání k rozhodnutí Nejvyššímu soudu. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013
Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak,
musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má
právnické vzdělání. Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem
osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na
jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O
tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit
(odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení
zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví
mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů
(odst. 2). Podle § 138 odst. 1 věty první o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat
účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry
účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění
práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze
výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být
odůvodněno. Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího
soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem
78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka,
jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání,
proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu
prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání
proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda
jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti
onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud
dovolací.
Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž
odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti
účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí
odvolacího soudu pouze procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014; nebo
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015). Dovolací soud proto splnění podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů
zkoumal sám. Dospěl přitom k závěru, že žalobce nesplňuje předpoklady podle §
30 o. s. ř. pro ustanovení zástupce z řad advokátů v tomto dovolacím řízení,
neboť zjištěné majetkové poměry žalobce nesvědčí pro osvobození žalobce od
soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř. Pro závěr o zvlášť závažných důvodech pro přiznání osvobození od soudních
poplatků nesvědčí ani okolnost, známá dovolacímu soudu z jeho činnosti, že
žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním
mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech
možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků,
aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval. Takové počínání lze
pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016. Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobce nebyl v tomto
dovolacím řízení vyzván, aby si zvolil zástupcem advokáta a jeho
prostřednictvím podal řádné dovolání. Nejvyššímu soudu je z jeho činnosti
známo, že žalobce podává značné množství dovolání. Žalobce si proto musel být
vědom podmínky povinného zastoupení, když byl již mnohokrát poučen o následcích
neodstranění takové vady, naposledy nejpozději v řízení o žalobě v této věci
usnesením soudu prvního stupně ze dne 27. 3. 2017, č. j. 18 C 50/2013-115,
které bylo žalobci řádně doručeno dne 3. 4. 2017. V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci
advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek
povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104
odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil (srov. výše uvedené usnesení
Nejvyššího soudu sen. zn. 31 NSCR 9/2015).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v
rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s.
ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 16. srpna 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu