30 Cdo 2931/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení náhrady škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 322/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2016, č. j. 91 Co 170/2016-17, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Městský soud v Praze napadeným usnesením potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, který rozhodl, že návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů se zamítá. Potvrdil tak závěry soudu prvního stupně, že dovolatel nedostatečně a neúplně vylíčil své majetkové poměry, když zamlčel vlastnictví řady nemovitostí či to, že mu rozsudkem Městského soudu v Praze byla v roce 2014 přisouzena částka 242 000 Kč s příslušenstvím. Soudy obou stupňů také došly k závěru, že se ze strany žalobce jedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Žalobce tak nenaplnil předpoklady pro posouzení podmínek pro eventuální přiznání osvobození od soudních poplatků a v návaznosti na to i rozhodnutí o vyhovění či nevyhovění návrhu na ustanovení zástupce.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce, nezastoupený advokátem, včasné dovolání, ve kterém současně požádal o ustanovení zástupce. Usnesením ze dne 10. 5. 2017, č. j. 31 C 322/2015-28, doručeným žalobci dne 19. 5. 2017, Obvodní soud pro Prahu 2 vyzval dovolatele, aby si zvolil pro podání dovolání v této věci zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2016, č. j. 91 Co 170/2016-17, s tím, že nebude-li do 10 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena podepsanému soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Žalobce na tuto výzvu reagoval svým přípisem, ve kterém opětovně požádal o ustanovení zástupce pro řízení. Vada řízení spočívající v nedostatku povinného zastoupení nebyla odstraněna. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“ Podle § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy.
Dovolatel pak nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl o procesních následcích nesplnění výzvy poučen. Za situace, když v průběhu řízení soud prvního stupně pravomocně zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů, jeví se jako neúčelné, aby o opakovaném návrhu o ustanovení zástupce pro dovolací řízení vyjádřeného v dovolání, rozhodoval znovu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4347/2016). Nejvyšší soud tak žádost žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení posoudil sám, za přiměřeného užití usnesení ze dne 8.
4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015 (uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 78/2015; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná na www.nsoud.cz), ve kterém se podává, že směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsou ve smyslu § 30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto zástupce dovolateli sám ustanoví.
Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 104 odst. 2, § 241 a § 241b odst. 2 o.
s. ř.). Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).
Podle § 138 odst. 1 věty první o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nejvyšší soud považuje za správný závěr odvolacího soudu, že žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o.
s. ř., jestliže přesvědčivě a věrohodně nedoložil své komplexní majetkové poměry a zamlčel vlastnictví řady nemovitostí či pohledávku ve výši 242 000 Kč, která mu byla přisouzena rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2014, č. j. 51 Co 479/2013-152. Tyto závěry vyplývající již z rozhodnutí soudu prvního stupně žalobce v průběhu řízení nezpochybnil a svoje majetkové poměry ani jinak neprokázal. Kromě toho pro závěr o zvlášť závažných důvodech pro přiznání osvobození od soudních poplatků nesvědčí ani okolnost, známá i dovolacímu soudu z jeho činnosti, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných řádných a mimořádných opravných prostředků.
Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské. Protože žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř., nesplňuje ani podmínku pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle § 30 o. s. ř. V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nelze ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobce přes výzvu soudu neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil.
Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci dovoláním napadeného usnesení [§ 243 písm. b) o. s. ř.]. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci
nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. července 2017
Mgr. Vít Bičák pověřený člen senátu