U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla
Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, PhD., LL.M., v
právní věci žalobce P. B., zastoupeného opatrovnicí Mgr. Gabrielou Hájkovou,
advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalované
JUDr. M. D., soudní exekutorce, se sídlem v Hradci Králové, U Soudu 276, o
ochranu osobnosti, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 15 C
48/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze
dne 17. srpna 2015, č.j. 19 Co 407/2015-122, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Okresní soud v Hradci Králové (dále také „soud prvního stupně“) usnesením ze
dne 23. října 2015, č.j. 15 C 48/2015-115, podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil řízení s odůvodněním, že
žalobce, kterému nebylo přiznáno osvobození soudních poplatků, nezaplatil
soudní poplatek za dané řízení. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Hradci Králové (dále také „odvolací soud“) usnesením ze dne 16. prosince 2015, č.j. 19 Co 407/2015-122, k odvolání žalobce uvedené usnesení
soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud připomněl, že soud prvního stupně řízení zastavil podle již
zmíněného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, avšak k
zastavení řízení by bylo třeba přistoupit i v případě, že by žalobce
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků splňoval. Řízení je totiž
zatíženo vadou – konkrétně překážkou věci pravomocně rozsouzené (řízení by tedy
musilo být zastaveno podle § 104 odst. 1 věta první o.s.ř.)
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 14. ledna 2016 včasné
dovolání, které doplnil jeho soudem ustanovený opatrovník podáním ze dne 24. května 2016. Dovolatel nesouhlasí se závěry soudů a poukazuje na to, že jen ze
shodné částky, kterou požaduje po žalované a ze jména žalované nelze dospět k
závěru, že se jedná o totožné soudní řízení. Podle jeho názoru je dovolání
přípustné, neboť právní otázka, která je obsahem napadeného rozhodnutí
odvolacího soudu, má být dovolacím soudem vyřešena jinak. Dovolatel pokládá
rozhodnutí odvolacího soudu za formalistické a navrhuje, aby dovolací soud
zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení. Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze
znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014. Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, přičemž byly
splněny předpoklady ustanovení § 241 o.s.ř., a stalo se tak ve lhůtě stanovené
ustanovením § 240 odst. 1 o.s.ř. Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou
přípustnosti tohoto dovolání. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). Podle ustanovení § 241a odst. 2 o.s.ř. musí být v dovolání vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst.
4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v
jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o.s.ř.) a
čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Ačkoliv se dovolání v dané věci fakticky dovolává přípustnosti ve smyslu
ustanovení § 237 o.s.ř. nominálním odkazem na to, že dovolacím soudem vyřešená
právní otázka má být posouzena jinak, ve skutečnosti takto tvrzený případ
přípustnosti dovolání nezdůvodňuje a nenastoluje ani žádnou z dalších uvedených
alternativ, které by charakterizovaly napadené rozhodnutí ve smyslu výše
vymezených hledisek, které jsou jedině způsobilé založit přípustnost dovolání
proti němu. Je-li dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má
být posouzena jinak, je tím myšleno, že pro danou právní otázku existuje určité
řešení přijaté v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, avšak dovolatel se
domnívá, že Nejvyšší soud by se měl od této své dosavadní rozhodovací praxe
odchýlit a již vyřešenou otázku posoudit odlišně, než jak činil v obdobných
věcech dosud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. března 2015, sp. zn. 30 Cdo 4451/2014, nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti
němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne
21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13). Požadavek žalobce, aby dovolací soud
předloženou otázku posoudil jinak než soud odvolací, uvedenému předpokladu
přípustnosti dovolání podle § 237 o.s.ř. významově neodpovídá. Spatřuje-li
dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní
otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého
řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele)
dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna
2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013), což v případě žalobce není splněno. Protože dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu náležitosti vyžadované
v ustanovení § 241a odst. 2 o.s.ř. nenaplňuje, přičemž tuto vadu žalobce včas
(po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§ 241b odst. 3 o.s.ř.), Nejvyšší
soud toto dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.). Rozhodoval, aniž nařídil
jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není odůvodňován s ohledem na
ustanovení § 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.