U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Bohumilem
Dvořákem v právní věci žalobce P. B., proti žalovaným 1) České republice –
Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, 2) České
republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/6, o
náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 414/2015,
o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2017, č.
j. 54 Co 13/2017-33, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným usnesením
potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 (dále jen „soud prvního stupně“)
ze dne 12. 8. 2016, č. j. 29 C 414/2015-24, kterým byla zamítnuta žádost
žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení z
řad advokátů.
Odvolací soud jako věcně správný potvrdil závěr soudu prvního stupně, že ze
strany žalobce jde o zjevně bezúspěšné uplatňování práva, když žalobce ani přes
výzvu neuplatnil jakékoliv konkrétní skutkové tvrzení, na základě kterého
uplatňuje svůj nárok.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání
nebyl zastoupen advokátem. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 10. 5. 2017, č. j. 29 C 414/2015-38, byl
žalobce vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Zároveň soud
žalobce poučil, že neučiní-li tak do patnácti dnů, Nejvyšší soud dovolací
řízení zastaví. Žalobce reagoval pouze podáním nové žádosti o ustanovení
advokáta ze dne 23. 5. 2017. O této žádosti soud prvního stupně již
nerozhodoval a věc předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II
a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak,
musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má
právnické vzdělání. Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího
soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem
78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka,
jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání,
proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu
prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání
proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda
jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti
onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud
dovolací. Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání nezastoupeného
účastníka (který sám nemá právnické vzdělání) směřuje proti usnesení, jímž
odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti
účastníka o ustanovení zástupce pro celé řízení (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 24. 10. 2016 sp. zn. 30 Cdo 4347/2016 nebo usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 4262/2016). Dovolací soud proto splnění podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů
zkoumal sám, přičemž dospěl k závěru, že předpoklady podle § 30 o. s. ř. ve
spojení s § 138 o. s. ř. nejsou splněny. Žalobce se v žalobě omezil pouze na neurčitá tvrzení o „státních zločincích“,
kvůli kterým je zdravotně a ekonomicky zlikvidován, avšak neuvedl žádné
konkrétní řízení či rozhodnutí, v jehož důsledku mu měla vzniknout újma. Z
obsahu jeho žaloby tak nejsou ani v hrubých rysech seznatelné rozhodné skutkové
okolnosti, na základě kterých by bylo možné alespoň předběžně posoudit
důvodnost jeho návrhu. Vzhledem k tomu je nutno podání žalobce hodnotit jako
zjevně svévolné a bezúspěšné uplatňování práva.
Pro závěr o zvlášť závažných
důvodech pro přiznání osvobození od soudních poplatků nesvědčí ani okolnost,
známá dovolacímu soudu z jeho činnosti, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého
práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných
řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a
mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže
odůvodňoval. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne
27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci
advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek
povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104
odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil (srov. výše uvedené usnesení
Nejvyššího soudu sen. zn. 31 NSCR 9/2015). Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci
nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení
v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b,
§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 27. června 2017
JUDr. Bohumil Dvořák
pověřený člen senátu