Nejvyšší soud Usnesení občanské

30 Cdo 2983/2012

ze dne 2012-10-24
ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.2983.2012.1

30 Cdo 2983/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně Mgr. V. P., Dis., zastoupené Mgr. Jaroslavem Vaškem, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Lískovecká 2089, proti žalovaným 1) R. P., a 2) M. P., zastoupené Mgr. Radimem Kubicou, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, O. Lysohorského 702, o určení neplatnosti darovací smlouvy a určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 13 C 151/2007, o dovolání žalované 2) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. února 2012, č.j. 8 Co 631/2011-525, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):

V záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil Krajský soud v Ostravě rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6. června 2011, č.j. 13 C 151/2007-392, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 15. srpna 2011, č.j. 13 C 151/2007-413. Proti rozsudku odvolacího soudu podala 2) žalovaná (dále též „dovolatelka“) včasné, avšak tzv. blanketní dovolání, v němž pouze označila řízení, věc a rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, s tím, že dovolání bude doplněno dodatečně. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.

s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, jenž je řádně právně zastoupen, dospěl k závěru, že dovolání 2) žalované vykazuje nedostatky, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat, a že rozhodnutí o dovolání 2) žalované brání nedostatek podmínky dovolacího řízení ve smyslu § 241 odst. 1 věty první, odst. 2 o. s. ř. Podle ust. § 240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle ust. § 241a odst. 1 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle ust. § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.

Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal- li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto. Uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu. Uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 1 o.

s. ř. předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán; ani případný pouhý odkaz na text zákona anebo samotná citace skutkové podstaty některého z dovolacích důvodů uvedených taxativně v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. nestačí. Chybí-li totiž vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. § 242 odst. 3 věta první o.

s. ř.).

Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti buď z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu, avšak jen do uplynutí dovolací lhůty (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. února 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002, publikované v Souboru rozhodnutí NS ČR, sv. 23, C 1688). Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno (§ 243c odst. 1, § 43 odst. 1 o.

s. ř.), se po uplynutí této lhůty stává bezpředmětnou. Původně odstranitelné vady dovolání se totiž marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k případnému opožděně podanému doplnění dovolání nemůže přihlížet, a to ani kdyby k tomu došlo na základě opožděné výzvy soudu prvního stupně. V posuzované věci je z obsahu spisu zřejmé, že žalovaná 2) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. února 2012, č.j.

8 Co 631/2011-525, podala tzv. blanketní dovolání, aniž by neuvedla, v jakém rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu napadá a jaké uplatňuje dovolací důvody. Soud prvního stupně proto žalovanou 2) usnesením ze dne 27. července 2012, č.j. 13 C 151/2007-553, vyzval, aby své dovolání doplnila a poučil ji o tom, že nevyhoví-li této výzvě, bude dovolací řízení zastaveno. Dovolatelka ovšem na výzvu soudu nereagovala. Vzhledem k tomu, že nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ust. § 241 odst. 1 věty první, odst. 2 o.

s. ř. nebyl žalovanou 2) ani přes poučení odstraněn, Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 243c odst. 1 a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. zastavil. Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolací řízení bylo zastaveno, žalobkyni však ve stádiu dovolacího řízení náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2, věty první, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z účastníků právo. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.