30 Cdo 299/2020-56
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem Ištvánkem v právní věci žalobce P. B., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, zadostiučinění, vzniklou zdravotní a psychickou újmu a o zaplacení 1 822 200 Kč, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 17 C 315/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, ze dne 30. 10. 2019, č. j. 22 Co 320/2019-50, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se podáním ze dne 30. 11. 2018 podaným k soudu prvního stupně domáhal na žalované zaplacení částky 1 822 200 Kč jako náhrady škody a zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu. Usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 2. 2019, č. j. 17 C 315/2018-24, bylo podání odmítnuto a usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 3. 4. 2019, č. j. 22 Co 106/2019-31 bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, aniž by splnil podmínku povinného zastoupení dle § 241 o. s. ř., a proto byl žalobce usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 29. 4. 2019, č. j. 17 C 315/2018-39, vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Dovolatel podal dne 3. 5. 2019 návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů pro toto řízení a tento návrh byl ke dni 19. 7. 2019 pravomocně zamítnut usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 6. 2019, č. j. 17 C 315/2018-43. Dne 26. 8. 2019 bylo vydáno usnesení Okresního soudu v Pardubicích, č. j. 17 C 315/2018-44, kterým bylo řízení o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 3. 4. 2019, č. j. 22 Co 106/2019, zastaveno z důvodu nesplnění podmínky dle § 241 o. s. ř. Dovoláním napadeným usnesením odvolacího soudu pak bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno.
Žalobce podal proti v záhlaví uvedenému usnesení dovolání, aniž splnil podmínku povinného zastoupení dle § 241 o. s. ř., ačkoli si je žalobce této povinnosti vědom. Nejvyššímu soudu je z úřední povinnosti známo, že žalobce vede stovky obsahově obdobných řízení u různých soudů, přičemž sudičským způsobem využívá všech řádných i mimořádných opravných prostředků. Skutečností, že v tomto řízení žalobce nebyl vyzván, aby splnil podmínku povinného zastoupení dle § 241 o. s. ř., proto nemohla být ohrožena žalobcova procesní práva, neboť je žalobce ke splnění této podmínky opakovaně vyzýván a žalobci je tudíž bezpochyby známo, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, in http:/nalus.usoud.cz, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015).
Jelikož dovolatel nesplnil podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.) a předseda senátu soudu prvního stupně dovolací řízení nezastavil ve smyslu § 241b odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017, rozhodl o zastavení dovolacího řízení dle § 243c odst. 3 třetí věta o. s. ř. dovolací soud. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 4. 2020
JUDr. František Ištvánek předseda senátu