30 Cdo 2993/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobců a) J. S., a b) M. S., zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) J. G., zastoupenému advokátem, a 2) České republice-M. s., o zaplacení částky 35.000.- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 171/2005, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2006, č.j. 39 Co 526/2006-68, t a k t o :
Dovolání žalobců se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(podle § 243c odst. 2 o.s.ř.):
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 31. května 2006, č. j. 10 C 171/2005-39, zamítl žalobu, aby žalovaní zaplatili žalobcům společně a nerozdílně částku 35.000.- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel zejména ze zjištění, že žalovanou částku zaplatila paní J. H. v rámci výkonu rozhodnutí ve prospěch jejího (bývalého) manžela V. H. První žalovaný jako soudní exekutor jednal zcela v souladu se zákonem. Žalobci neprokázali, že by jim jednáním tohoto žalovaného vznikla majetková újma, resp., že by se kterýkoliv z žalovaných na jejich úkor obohatil, případně, že by jim v této souvislosti vznikla škoda.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. prosince 2006, č. j. 39 Co 526/2006-68, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný, když se s tímto rozhodnutím ztotožnil; rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Žalobci uvedený rozsudek Městského soudu v Praze napadli dovoláním, v němž se neztotožňují s jeho závěry s tím, že nemá oporu ve zjištěném skutkovém stavu, v provedených důkazech a v hmotněprávních i procesněprávních předpisech dopadajících na souzenou věc. Navrhují proto, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil.
Podané dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nelze posuzovat jako rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. Dovolatelé správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybňují v zásadě konkrétními skutkovými tvrzeními, aniž by bylo objasněno čím by toto rozhodnutí naplňovalo předpoklady dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť jimi nastolené právní otázky se nedotýkají těch, které na základě skutkového základu sporu soudy skutečně také řešily. Pokud je v dovolání případně fakticky uplatněn (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) dovolací důvod podle 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu a jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn.
21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Podané dovolání bylo proto odmítnuto podle § 243b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s § 218 písm. c/ téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 o. s. ř., neboť žalobci s ohledem na výsledek řízení nemají na náhradu svých nákladů právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. června 2009
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu