30 Cdo 3030/2024-272
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce J. M., nyní ve věznici Mírov, zastoupeného Mgr. Františkem Drlíkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská 327/4, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky ve výši 100 000 Kč a návrhu na písemnou omluvu, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 C 66/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 11. 2023, č. j. 21 Co 132/2023-215, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. 12. 2022, č. j. 9 C 66/2021-170, žalobu v části, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 100 000 Kč, zamítl (výrok I), žalobu v části, ve které se žalobce domáhal po žalované písemné omluvy ve znění „Žalovaná se Vám omlouvá, že Vás umístila na kuřáckou celu a nevšimla si, že jste nekuřák“,
zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce, zastoupený advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), v plném rozsahu včasným dovoláním (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), které však Nejvyšší soud postupem podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl dílem pro vady a dílem jako nepřípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací
návrh) (odstavec 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odstavec 3).
Dovolatel namítá nesprávné právní posouzení stran otázky pasivní legitimace, když nesouhlasí s tím, která organizační složka měla za Českou republiku vystupovat na straně žalované, přičemž tuto otázku je dle dovolatele třeba vyřešit odlišně.
Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o.
s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná z www.nsoud.cz).
Obdobně musí být tato ustálená rozhodovací praxe v rámci vymezení předpokladů přípustnosti dovolání označena v případě, že se od této má dovolací soud odchýlit, nebo je-li tato vzájemně rozporná. Jestliže dovolatel kromě nesouhlasu s posouzením otázky, která organizační složka je příslušná za stát v tomto řízení jednat, neoznačuje žádné rozhodnutí dovolacího soudu (ani jinak neidentifikuje ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu), od něhož se odchýlil odvolací soud nebo od něhož by se měl odchýlit dovolací soud, aby tato slovy dovolatele byla vyřešena odlišně, nevymezil v souladu s ustanovením § 241a odst. 2 o.
s. ř., v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 o. s. ř.), v důsledku čehož dovolání v tomto rozsahu podle § 243c odst. 1 o. s. ř. trpí vadou, která nebyla ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněna a pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Ani v případě otázky, zda je Vězeňský informační systém pro vězeňskou službu závazný, není dovolání bezvadné, pakliže dovolatel, kromě prostého nesouhlasu se závěry odvolacího soudu, řádně, tj. v souladu s § 241a odst. 3 o. s. ř., nevymezuje dovolací důvod, jestliže ve svém dovolání nijak nevyložil, v čem má spočívat nesprávnost právního posouzení odvolacího soudu, pokud tento před záznamem v informačním systému, že je žalobce nekuřák, upřednostňuje s odkazem na § 23 odst. 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, aktuální žádost odsouzeného, přičemž jak vyplývá ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež v odvolacím řízení nedoznaly změny, žalobce v průběhu eskorty ani svého pobytu na cele č. 117 společně s dalším odsouzeným, nepožádal o umístění odděleně od odsouzených kuřáků ani jinak (po dobu 12 dnů) neprojevil svůj nesouhlas s tím, že další odsouzený v jeho přítomnosti na cele kouří.
V důsledku absence řádného vymezení dovolacího důvodu i v tomto rozsahu trpí dovolání vadou, která nebyla ve lhůtě odstraněna a pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nemůže založit skutečnost, že se napadené rozhodnutí odvolacího soudu (podle dovolatele) odchyluje od rozsudku vydaného okresním soudem v jiné obdobné věci žalobce, neboť tím není naplněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání.
Dovolání žalobce v části směřující proti výroku I napadeného rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen výrok III rozsudku soudu prvního stupně, jakož i v části směřující proti výroku II napadeného rozsudku odvolacího soudu, není podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné, neboť tímto výrokem bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Pokud se žalobce řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012). K případným vadám řízení dovolací soud přihlíží podle § 242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání již jinak (ve smyslu § 237 o. s. ř.) přípustné, což ovšem není případ nyní projednávané věci. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 2. 2025
Mgr. Vít Bičák předseda senátu