30 Cdo 3098/2018-227
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Bohumila Dvořáka v právní věci
žalobkyně GRASPO CZ, a. s., IČO 25586092, se sídlem ve Zlíně, Pod Šternberkem
324, zastoupené Mgr. Filipem Petrášem, advokátem se sídlem ve Zlíně, 2. května
7134, proti žalované Ideemedia GmbH, se sídlem v Neuwied, Karbachstraße 22,
Spolková republika Německo, zastoupené JUDr. Robertem Matasem, advokátem se
sídlem v Praze 1, Spálená 92/21, o zaplacení 7 172,13 EUR s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 39 EVC 1/2016, o dovolání
žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2018, č. j. 27 Co
11/2018-185, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 10 648 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky 7 172,13 EUR s
příslušenstvím z titulu nezaplacené ceny díla, spočívající v tisku, vazbě a
dodání 2 500 ks knih s názvem Leuchtendes Rheintal. Žalobkyně dílo provedla na
základě e-mailové objednávky žalované ze dne 16. 9. 2015 a odeslala do sídla
žalované dne 27. 10. 2015, která si je převzala dne 29. 10. 2015. Téhož dne
žalobkyně vyúčtovala žalované sjednanou cenu díla ve výši 7 172,13 EUR.
Žalovaná však sjednanou cenu díla ani přes opakované urgence žalobkyně
neuhradila.
2. Okresní soud ve Zlíně jako soud prvního stupně usnesením ze dne 15.
9. 2017, č. j. 39 EVC 1/2016-144, zamítl námitku žalované o mezinárodní
nepříslušnosti Okresního soudu ve Zlíně k projednání věci.
3. Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 24. 4. 2018,
č. j. 27 Co 11/2018-185, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení
o vydání evropského platebního rozkazu pro nedostatek mezinárodní příslušnosti
českého soudu zastavuje (výrok I), a uložil žalobkyni nahradit žalované náklady
řízení před soudy obou stupňů ve výši 21 896 Kč (výrok II).
4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná (právnická osoba
se sídlem ve Spolkové republice Německo) si u žalobkyně (právnické osoby se
sídlem v České republice) objednala tisk, vazbu a dodání knih. Žalobkyně
objednané dílo provedla, odeslala žalované a vyúčtovala. Soud prvního stupně v
dané věci aplikoval nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze
dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v
občanských a obchodních věcech (přepracované znění), dále jen „nařízení Brusel
I bis“, a dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalované službu spočívající v
činnosti průmyslové povahy, neboť žalovaná jako objednatelka dodala podstatnou
část věcí nutných k realizaci díla; nešlo tak tedy podle soudu prvního stupně o
prodej zboží na základě kupní smlouvy. Žalobkyně objednané zboží poskytla v
místě svého sídla, tj. ve Zlíně. V souladu s čl. 7 odst. 1 písm. b) odrážka
druhá nařízení Brusel I bis je proto dána pravomoc soudu místa, kde byla služba
poskytnuta. Není naopak podstatné, že vytištěné a svázané knihy byly žalované
dodány do jejího sídla, neboť podstata objednané služby byla realizována v
sídle žalobkyně. Tento závěr by platil podle soudu prvního stupně také tehdy,
pokud by se nejednalo o poskytnutí služby.
5. Odvolací soud se v prvé řadě zabýval právní kvalifikací smlouvy,
která byla mezi účastnicemi uzavřena a jejímž předmětem byl tisk a vazba knih.
K tomu uvedl, že rozdílem mezi „smlouvou o prodeji zboží“ a „smlouvou o
poskytování služeb“ ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Brusel I bis se
zabýval Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) v rozsudku ze dne 25. 2.
2010 ve věci C-381/08, Car Trim GmbH proti KeySafety Systems Srl, kde
vysvětlil, že pokud kupující dodal všechen nebo převážnou část materiálů, ze
kterých je zboží vyráběno, může tato okolnost tvořit indicii ve prospěch
kvalifikace smlouvy jako „smlouvy o poskytování služeb“. Naproti tomu v
případě, pokud kupující materiály nedodal, existuje silná indicie pro to, aby
smlouva byla kvalifikována jako „smlouva o prodeji zboží“. Odvolací soud uvedl,
že v projednávané věci panuje shoda na obsahu smlouvy, jejímž předmětem byl
tisk knih a jejíž verzi v elektronické podobě (formát pdf) žalovaná jako
objednatelka zaslala žalobkyni jako zhotovitelce k tisku. Žalovaná tak sice
poskytla v elektronické podobě knihu, která má být vytištěna, nicméně pro
uvedenou smlouvu je charakteristické plnění v podobě tisku této knihy
žalobkyní, nikoli prodej knihy jako takové. Jde tak o situaci, kdy žalobkyně
jako zhotovitelka vykonala činnost ve prospěch žalované. Odvolací soud se tedy
ztotožnil se soudem prvního stupně, že jde o smlouvu o poskytování služeb,
neztotožnil se však s posouzením příslušnosti soudu založené na argumentaci, že
místem plnění služby bylo sídlo žalobkyně. Odvolací soud zdůraznil, že v
projednávané věci bylo místo poskytnutí služby stanoveno na základě ujednání
stran. V samotném návrhu na vydání evropského platebního rozkazu žalobkyně
odkázala na objednávku ze dne 13. 8. 2015, ve které je místo dodání
specifikováno jako „frei Haus Neuwied“. Místo dodání vyplývá rovněž z dodacího
listu ze dne 27. 10. 2015, č. DL-15-15803, a mezinárodního nákladního listu č.
3845791. Ani žalobkyně, ani žalovaná takové místo dodání nerozporovaly, a proto
ani odvolací soud neměl pochybnosti, že místo dodání bylo v místě sídla
žalované, což je pro posouzení mezinárodní příslušnosti rozhodující. Tvrzení
žalované o existenci všeobecných obchodních podmínek, na základě kterých by
byla založena pravomoc soudu podle sídla žalované, nemá odvolací soud za
prokázané, neboť žalovaná jejich závaznost vůči žalobkyni nedoložila. Z výše
uvedených důvodů je podle odvolacího soudu v souladu s čl. 7 odst. 1 písm. b)
nařízení Brusel I bis dána mezinárodní příslušnost německých soudů, a proto
odvolací soud napadené usnesení podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a)
občanského soudního řádu změnil tak, že řízení podle ustanovení § 104 odst. 1
občanského soudního řádu zastavil.
II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně v celém rozsahu
dovoláním, ve kterém uplatnila následující dovolací důvody.
7. Žalobkyně má za to, že odvolacím soudem byla nesprávně právně
posouzena otázka místa plnění závazku, čímž se odvolací soud odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolací soud podle žalobkyně
zaměnil pojmy „místo plnění závazku“ a „místo dodání“. Žalobkyně připomíná, že
předmětem dané smlouvy bylo poskytnutí služby pro žalovanou, přičemž se podle
ní jedná o smlouvu o dílo podle ustanovení § 2586 zákona č. 89/2012 Sb.,
občanský zákoník. Žalobkyně v dovolání poukazuje na to, že předmětem jejího
závazku bylo určité množství kusů knih pro žalovanou zhotovit, nikoli žalobkyní
samou na určenou adresu dodat. Podle názoru žalobkyně tak odvolací soud
nesprávně posoudil místo poskytnutí služby, které zaměnil za místo dodání již
vytištěných knih, kdy argumentace místem dodání by se uplatnila v případě
smlouvy kupní, nikoli však v případě smlouvy o dílo, tedy o poskytnutí služby
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. 32 Cdo 4053/2015).
8. Žalovaná ve vyjádření k dovolání namítá, že žalobkyně v dovolání
neprokázala, v čem spatřuje přípustnost dovolání, když pouze uvedla, že se
odvolací soud odchýlil od dosavadní rozhodovací praxe dovolacího soudu, avšak
dále již nespecifikovala, od kterého rozhodnutí a jakým způsobem se měl
odchýlit. Podle žalované žalobkyně uvedla pouze judikaturu Nejvyššího soudu,
která není z pohledu její celkové argumentace, uvedené v dovolání, nikterak
případná. Dovolání by tak mělo být podle žalované odmítnuto jako nepřípustné.
Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je dovolání přípustné,
žalovaná uvádí, že mezinárodní a místní příslušnost je dána sídlem žalované,
což vyplývá z jejích všeobecných obchodních podmínek, se kterými byla žalobkyně
seznámena. Dále žalovaná uvádí, že sice souhlasí se všemi výroky uvedenými v
napadeném usnesení odvolacího soudu, avšak nesouhlasí s jeho odůvodněním do té
míry, kdy je přesvědčena, že v daném případě došlo k dodání zboží a nikoli k
poskytnutí služby. Závěrem pak žalovaná uvádí, že i kdyby došlo k poskytnutí
služby, tato byla poskytnuta v místě sídla žalované v souladu s čl. 7 odst. 1
písm. b) nařízení Brusel I bis, čímž by byla opět dána místní příslušnost soudu
žalované.
III. Zastoupení, včasnost a náležitosti dovolání
9. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl
podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1.
2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2
zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
10. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění
podmínky § 241 odst. 1 o. s. ř. a obsahovalo náležitosti vyžadované ustanovením
§ 241a odst. 2 o. s. ř.
11. Námitka žalované, že žalobkyně stran vymezení podmínek přípustnosti
odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu, které se jí vymezeného dovolacího
důvodu netýká, není důvodná. Ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. totiž pro
formální bezvadnost dovolání vyžaduje, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje
splnění podmínek přípustnosti dovolání, nikoli aby jím vymezené podmínky
dovolání skutečně jeho přípustnost zakládaly. Nejvyšší soud se proto dále
zabýval přípustností dovolání.
IV. Přípustnost dovolání
12. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
13. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
14. Dovolání je přípustné pro stanovení hraničního určovatele podle
článku 7 odst. 1 písm. a) a b) nařízení Brusel I bis ve vztahu k pojmu „místo,
kde došlo k poskytnutí služby“ a pojmu „místo, kam bylo zboží dodáno“ ve sporu
mezi objednatelem tisku knih, který poskytl podklady pro tisk v elektronické
podobě, a jeho dodavatelem, neboť tato otázka dosud nebyla v judikatuře
Nejvyššího soudu vyřešena.
V. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
15. Dovolání není důvodné.
16. Podle článku 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoba, která má
bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována:
a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde
závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn;
b) pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění
zmíněného závazku:
- v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle
smlouvy bylo nebo mělo být dodáno,
- v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle
smlouvy byly nebo měly být poskytnuty;
c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a).
17. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí ztotožnil místo, kam bylo zboží
žalobkyní dodáno, s místem, kde byla poskytnuta služba ve smyslu čl. 7 odst. 1
písm. b) druhá odrážka nařízení Brusel I bis. Pro posouzení správnosti dané
úvahy je třeba na prvém místě posoudit povahu smlouvy, kterou mezi sebou strany
uzavřely, a to právě ve smyslu jurisdikčních pravidel čl. 7 odst. 1 nařízení
Brusel I bis.
18. V rozsudku ze dne 25. 2. 2010, ve věci C-381/08, Car Trim GmbH proti
KeySafety Systems Srl., SDEU vysvětlil, že „smlouvy, jejichž předmětem je
dodání zboží, které má být vyrobeno nebo zhotoveno, musí být kvalifikovány jako
‚smlouvy o prodeji zboží‘ ve smyslu čl. 5 bodu 1 písm. b) první odrážky
nařízení, i když kupující stanovil určité požadavky ohledně pořízení,
zpracování a dodání zboží, aniž by poskytl materiály pro jeho výrobu nebo
zhotovení, a dodavatel je odpovědný za kvalitu a soulad zboží se smlouvou.“ V
odůvodnění daného rozhodnutí SDEU dále uvedl, že je nutné určit závazek
charakteristický pro smlouvu a blíže rozvedl jednotlivé aspekty, které je nutné
pro určení tohoto charakteristického závazku brát v úvahu.
19. K tomu Nejvyšší soud doplňuje, že ačkoliv se dané rozhodnutí SDEU
týká výkladu čl. 5 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000 o
příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních
věcech (dále jen „nařízení Brusel I“), jsou jeho závěry použitelné i pro výklad
čl. 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis, které je svým obsahem s čl. 5 odst. 1
nařízení Brusel I shodné.
20. Podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží
(publ. pod č. 160/1991 Sb.) se smlouvy o dodávce zboží, které má být vyrobeno
nebo vyhotoveno, považují za smlouvy o koupi zboží, ledaže strana, která zboží
objednává, se zavazuje dodat podstatnou část věcí nutných pro jejich výrobu
nebo zhotovení.
21. Pro zodpovězení otázky, zda byla mezi stranami uzavřena smlouva o
prodeji zboží nebo poskytnutí služby ve smyslu čl. 7 odst. 1 nařízení Brusel I
bis, je podle Nejvyššího soudu nutné posoudit, zda kupující dodal všechen nebo
převážnou část materiálů, ze kterých bylo zboží vyrobeno, respektive zda lze
text a obrazový materiál předaný objednatelem dodavateli v elektronické podobě
za účelem jeho tisku považovat za „podstatnou část věcí nutných pro jejich
výrobu a zhotovení“.
22. Ve výše citovaném rozsudku ve věci C-381/08, Car Trim GmbH proti
KeySafety Systems Srl., ve kterém se zabýval smlouvou o dodávce airbagových
systémů italskou společností výrobci aut, SDEU uvedl, že: „pro toto průmyslové
odvětví je charakteristická silná spolupráce mezi výrobci. Nabídka konečného
výrobku musí být přizpůsobena přesným požadavkům a individuálním specifikacím
kupujícího. Obecně kupující přesně vymezuje své potřeby a poskytuje pokyny pro
výrobu, kterými se dodavatel musí řídit.“ Výrobce aut v tomto případě přesně
vymezil specifikaci výrobku, dokonce stanovil výrobci i povinnost materiály
odebírat od konkrétního dodavatele, SDEU přesto dospěl k závěru, že se jednalo
o „smlouvu o prodeji zboží“.
23. S přihlédnutím k tomu, že na ustanovení Vídeňské úmluvy o
mezinárodní koupi zboží (dále jen „Vídeňská úmluva“) odkazuje ve svém
rozhodnutí i SDEU, lze další vodítka pro rozlišení uvedených smluvních typů
dohledat i v judikatuře vnitrostátních soudů aplikujících Vídeňskou úmluvu.
Přehled judikatury k Vídeňské úmluvě v tomto směru uvádí, že dle rozhodovací
praxe soudů (zejména rozhodnutí německých a švýcarských soudů) nepředstavuje
specifikace zboží ze strany objednatele poskytnutí podstatné části materiálu
nezbytného k výrobě zboží. Ke stejnému závěru, tedy že se nejedná o dodání
podstatné části věcí nutných pro výrobu nebo zhotovení zboží, pokud je zboží
vyrobeno na základě specifikace a příkazů objednatele, dospěl i Spolkový
nejvyšší soud v Německu (srov. Bundesgerichtshof, Germany, 24. 9. 2014, Neue
Juristische Wochenschrift 2015, 867 = CISG-online No. 2545).
24. V souladu s tím dospěl Nejvyšší soud k závěru, že i v případě tisku
knih představuje dodání textu knihy v datovém souboru spíše individualizaci a
přesnou specifikaci zboží než dodání podstatné části materiálů nutných pro
jejich výrobu a zhotovení. Tyto materiály (papír, barvy, vazbu či obal) naopak
poskytl prodávající. Smlouvu mezi stranami tak lze charakterizovat ve smyslu
čl. 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis jako smlouvu o dodání zboží, nikoli
poskytnutí služby.
25. Podporu pro tento závěr lze nalézt i v odborné literatuře, podle
které by objednávky tisku měly být považovány za „smlouvy o prodeji
zboží“ (srov. MAGNUS, U., MANKOWSKI, P. a kol. Brussels I Regulation. Second
Revised Edition. Mnichov: Sellier European Law Publishers, 2012, s. 146).
26. Odpověď na uvedenou otázku je přitom jasná ve světle judikatury SDEU
(acte éclairé) a Nejvyššímu soudu proto nevznikla povinnost podle čl. 267 SFEU
se ohledně jejího zodpovězení obrátit na SDEU (srov. rozsudek SDEU ze dne 6.
10. 1982, ve věci C-283/81, Srl. CILFIT a Lanificio di Gavardo SpA proti
Ministero della sanit?).
27. Právní posouzení smlouvy uzavřené mezi stranami odvolacím soudem ve
smyslu čl. 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis je tak nesprávné, dospěl-li odvolací
soud k závěru, že šlo o smlouvu o poskytnutí služby. Vzhledem k argumentaci
odvolacího soudu stran hraničního určovatele však odvolací soud při odpovědi na
otázku, soudy kterého státu mají podle daného ustanovení mezinárodní
příslušnost věc projednat a rozhodnout, dospěl k závěru správnému.
28. Hraničním určovatelem mezinárodní příslušnosti ve smyslu čl. 7 odst.
1 písm. b) nařízení Brusel I bis v případě smlouvy o dodání zboží je místo, kam
zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno. Místo dodání zboží je pak nutné
určit s přihlédnutím k vůli stran obsažené ve smlouvě. Pouze pokud není toto
místo smluvně upraveno, tak se místo dodání určuje dle jiných určovatelů
(faktické místo dodání). Strany si ve smlouvě místo dodání určily jako „frei
Haus Neuwied“ a bylo mezi nimi nesporné, že tam zboží také bylo dodáno. Z
uvedeného jasně vyplývá, že místo dodání zboží se nacházelo na území Spolkové
republiky Německo, nikoli v České republice a závěr odvolacího soudu o tom, že
mezinárodní příslušnost českých soudů z čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Brusel
I bis neplyne, je tak závěrem správným.
VI. Závěr
29. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání žalobkyně podle
ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
30. S ohledem na výsledek dovolacího řízení je žalobkyně povinna
nahradit žalované náklady tohoto řízení vzniklé žalované v souvislosti s
podáním vyjádření k dovolání (srov. § 243c odst. 3 věta první, § 224 odst. 1, §
151 odst. 1 část věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř.), jež sestávají
z odměny advokáta v částce 8 500 Kč [§ 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 11 odst. 2
písm. c) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších
předpisů], náhrady hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč
(§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a
z náhrady v částce 1 848 Kč [§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 6. 2019
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu