USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce D. D., zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice – Ministerstvu dopravy, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 64 C 225/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2024, č. j. 13 Co 29/2024-88, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce (dále též „dovolatel“) se domáhal zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného Magistrátem hlavního města Prahy pod sp. zn. S-MHMP 39411/2018 ODA-TAX, žalovanou pod sp. zn. 214/2020-190-TAXI, Městským soudem v Praze pod sp. zn. 11 A 80/2021 a správního řízení vedeného po kasačním zásahu městského soudu znovu u žalované. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 6. 12. 2022 k žádosti žalobce o odškodnění za nepřiměřenou délku řízení konstatovala, že správní řízení vedené u Magistrátu hlavního města Prahy pod sp. zn. S-MHMP 39411/2018 ODA-TAX, jako správního orgánu prvního stupně, u Ministerstva dopravy, odboru veřejné dopravy, pod sp. zn 214/2020-190-TAXI, jako odvolacího orgánu, a následné řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 A 80/2021, byla nepřiměřeně dlouhá, v důsledku čehož došlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces, za což se omluvila.
Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 10. 2023, č. j. 64 C 225/2022-49, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 36 250 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 163 750 Kč s příslušenstvím (výrok II) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 20 694,50 Kč (výrok III). Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání obou účastníků napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé tak, že žalobu o zaplacení částky 36 250 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím zamítl, a v zamítavém výroku o věci samé rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 1 800 Kč (výrok II).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce, zastoupený advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), v rozsahu výroku I co do částky 100 000 Kč s příslušenstvím, včasným dovoláním (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), které však Nejvyšší soud postupem podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.
nezakládá otázka ne/použitelnosti informací vycházejících z nezákonného exekutorského zápisu pro účely soudního řízení, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1051/2016, ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 8 Tdo 20/2018, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2505/2017, a nálezů Ústavního soudu ze dne 26. 3. 1999, sp. zn. II. ÚS 301/98, ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. II. ÚS 291/2000, ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. II. ÚS
862/10, ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. I. ÚS 1963/13, a ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 3324/15, a usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03, neboť na takovém řešení právní otázky napadené rozhodnutí nezáviselo, když z žaloby ze dne 6. 12. 2022 vyplývá, že žalobci měla vzniknout újma v důsledku nepřiměřené délky správního řízení, jehož nedílnou součástí bylo řízení o soudním přezkumu správního rozhodnutí, nikoli v důsledku nezákonnosti exekutorského zápisu, na jehož základě bylo správní řízení zahájeno. K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud podle § 242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 12. 2024
Mgr. Vít Bičák předseda senátu