30 Cdo 3143/2019-206
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně M. K., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem v Ostravě, Jaklovecká 1249/18, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 C 233/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2018, č. j. 8 Co 310/2018-165, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
rozhodnutí, žalobu na zaplacení částky 500 000 Kč zamítl (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Uvedené částky se žalobkyně domáhala jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v souvislosti s trestním řízením vedeným proti její osobě pod sp. zn. 72 T 172/2014 u Okresního soudu v Ostravě, jež neskončilo odsuzujícím rozsudkem. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, jinak jej ohledně částky 490 000 Kč potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a zavázal žalovanou povinností nahradit žalobkyni náklady řízení za řízení před soudem prvního stupně ve výši 8 712 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a za řízení před soudem odvolacím ve výši 4 356 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen "o. s. ř.", odmítl. Nejvyšší soud konstantně judikuje, že stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Dovolací soud při přezkumu výše přiznaného zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), přičemž výslednou částkou se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.
1. 2018, sp. zn. 30 Cdo 646/2017), což v případě žalobkyně není. K tomu dovolací soud dodává, že odvolací postupoval v souladu s judikaturou dovolacího soudu, pokud při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédl k povaze trestní věci, délce trestního stíhání, jakož i k dopadům trestního stíhání do osobnostní sféry poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.
10. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5687/2017). Námitky žalobkyně, kterými zpochybňuje výši přiznaného zadostiučinění, tedy nemohou založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť při řešení otázky výše přiměřeného zadostiučinění se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu. V projednávané věci žalobkyně dovoláním napadla rovněž výroky II a III rozsudku odvolacího soudu, kterými bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Takové dovolání je však podle § 238 odst. 1 písm. h) o.
s. ř. rovněž nepřípustné, proto je i v tomto rozsahu Nejvyšší soud odmítl. K obsahu dovolání, které žalobkyně sepsala sama, aniž by byla splněna podmínka stanovená v § 241 o. s.
ř., a v němž uvedla, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu, nebo v němž vymezila důvody dovolání, se nepřihlíží (§ 241a odst. 5 o. s. ř.). Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.