30 Cdo 3187/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy, v právní
věci vyšetřované B. V., zastoupené opatrovníkem Městským úřadem města Ždírec
nad Doubravou, za účasti manžela L. V., zastoupeného JUDr. Jiřím Dolejšem,
advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Nádražní 47, za účasti nezletilých dětí
L. V., M. V., a Š. V., zastoupených opatrovníkem Městským úřadem Chotěboř,
vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp.zn. 9 P 83/85, o dovolání
manžela vyšetřované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3.
března 2008, č.j. 17 Co 34/2008-430, takto:
I. Dovolání se
odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Havlíčkově Brodě (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze
dne 17. října 2007, č.j. 9 P 83/85-401, zastavil řízení o navrácení
způsobilosti k právním úkonům a rozhodl, že České republice se náhrada nákladů
řízení nepřiznává a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Řízení zahájené soudem z podnětu opatrovníka vyšetřované bylo zastaveno proto,
že soud prvního stupně neshledal důvody pro navrácení způsobilosti k právním
úkonům (k nakládání s částkou 2.500,- Kč měsíčně namísto dosud určené částky
1.340,- měsíčně); vycházel přitom ze znaleckého posudku znalce MUDr. M. B.
Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 3.
března 2008, č.j.17 Co 34/2008-430, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a
rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Neshledal namítanou podjatost soudkyně,
která ve věci u soudu prvního stupně rozhodovala a skutkové a právní závěry
soudu prvního stupně považoval za správné. Zdůraznil, že účastníci ani
netvrdili změnu (odpadnutí) důvodu omezení způsobilosti k právním úkonům, když
opatrovníka vyšetřované vedla k podání podnětu snaha o zvýšení částek, s nimiž
by vyšetřovaná mohla disponovat, s ohledem na její vyšší příjem. Za stavu kdy
soudem ustanovený znalec dospěl k závěru, že vyšetřovaná je stižena duševní
poruchou a její rozumové schopnosti se nezměnily, je vyloučené provést změnu
omezení způsobilosti k právním úkonům vyšetřované.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání manžel vyšetřované. Namítá vady
řízení, spočívající v tom, že soudkyně neměla při jednání oblečen talár a
vyjadřuje přesvědčení, že soudkyně se „bála“ rozhodnout o navrácení
způsobilosti k právním úkonům vyšetřované. Nesouhlasí se znaleckým posudkem
znalce M. B., neboť jako manžel vyšetřované je s jejími poměry nejlépe
obeznámen. Soudem ustanovený advokát následně doplnil dovolání tak, že
rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají v nesprávném právním posouzení věci.
Znalecký posudek neobjektivně hodnotí zdravotní stav vyšetřované, setrvává na
stereotypech a nebere v úvahu současný zlepšující se stav vyšetřované. Ten se
již natolik upravil, že je schopna vykonávat práce a starat se o rodinu i o
děti a měla by jí tak být dána možnost nakládat s vyššími peněžními částkami
než dosud. Navrhuje vypracování nového znaleckého posudku a obsahově (§ 41
odst.2 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“) se domáhá zrušení
napadených usnesení soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 30. 6. 2009, neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu,
které bylo vydáno před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další
související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení
odvolacího soudu bylo podána ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s.
ř. přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první
o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž
není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Napadené usnesení odvolacího soudu má povahu usnesení ve věci samé, neboť jím
po provedeném dokazování bylo rozhodováno o tom, zda jsou splněny podmínky pro
navrácení (částečné) způsobilosti vyšetřované k právním úkonům. Přípustnost
dovolání by tak mohla být případně založena na základě některého z důvodů
uvedeného v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. Dovolání navrhovatele proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §
237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., protože se nejedná o rozhodnutí odvolacího soudu,
jímž by rozhodnutí soudu prvního stupně bylo změněno a není přípustné ani podle
ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť rozsudek soudu prvního stupně
byl prvním rozhodnutím ve věci v tomto řízení. Dovolání pak nebylo shledáno
přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., protože napadené usnesení
odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (netvrdí to ostatně ani
dovolatel v podaném dovolání) ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. Důvodem, pro který dovolatel dovolání podává ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jež
spatřuje v tom, že znalec nesprávně posoudil duševní stav jeho manželky a
rovněž soudy obou stupňů nesprávně rozhodly o tom, že není důvod vrátit jeho
manželce způsobilost k právním úkonům, by bylo možno se zabývat pouze za stavu,
kdy by dovolání bylo přípustné podle § 237 odst. 1 o.s.ř., což v daném případě
splněno není. Namítá-li dovolatel, že znalecký posudek je neobjektivní, pak
tato námitka nepředstavuje uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a
odst. 2 písm. b) o. s. ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. Správnost usnesení odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího
důvodu nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že usnesení
odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle
obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá
přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř (srov. právní názory vyjádřené např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise
Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní
judikatura, roč. 2006). Pro úplnost pouze dovolací soud uvádí, že důvody pro
odmítnutí dovolání jsou stejné povahy, k jakým dospěl v usnesení ze dne
22.9.2004, sp.zn. 30 Cdo 2060/2004. Námitka, že soudkyně rozhodovala bez
taláru, pak nevystihuje žádný z důvodů uvedených v § 241a o.s.ř. Nejvyšší soud se tak ani nemohl zabývat případnými zmatečnostními vadami, neboť
k těmto vadám by mohl přihlédnout jen tehdy, jestliže by předtím dovolání
shledal přípustným (srov. ustanovení § 242 odst. 3 o.s.ř.). Dovolací soud dále
nepřihlédl k četným podáním dovolatele, jimiž měly být doplněny dovolací
důvody, neboť byly učiněny po uplynutí lhůty stanovené v § 241b odst. 3 o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu,
proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR
proto dovolání – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle § 243b odst. 5 věta
první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věta
první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolatel neměl se svým
dovoláním úspěch a ostatním účastníkům náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně 27. dubna 2011
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu