30 Cdo 3228/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce Š. K., proti žalovanému R. M., o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 83/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. ledna 2007, č.j. 1 Co 13/2007-48, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. ledna 2007, č.j. 1 Co 13/2007-48, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. října 2006, č.j. 23 C 83/2006-34, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 29. ledna 2007, č.j. 1 Co 13/2007-48, k odvolání žalobce potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. října 2006, č.j. 23 C 83/2006-34, jímž bylo odmítnuto jeho podání ze dne 28. července 2005, kterým se domáhal ochrany osobnosti pro „neoprávněné fotografování jeho bytu“,
a jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žaloba neobsahovala náležitosti stanovené § 79 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.“), jež by umožňovaly její věcné projednání. Žalobce byl vyzván usnesením soudu prvního stupně ze dne 3. 10. 2006, č.j. 23 C 83/2006-31, k odstranění vad žaloby, neboť postrádala žalobní petit, a není tak zřejmé, čeho konkrétně se žalobce vůči žalovanému domáhá. Současně byl poučen o následcích neodstranění vad žaloby postupem podle ustanovení § 43 odst. 1 o.s.ř. Žalobce však vytýkanou vadu neodstranil a žaloba proto zůstala pro absenci žalobního petitu neprojednatelnou. Soud prvního stupně proto podle závěru odvolacího soudu postupoval správně, pokud pro uvedené nedostatky bránící pokračování v řízení žalobu podle ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř. odmítl.
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci bylo doručeno žalobci dne 13. března 2007 a právní moci nabylo téhož dne.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 29. března 2007 včasné dovolání, doplněné podáním ustanoveného zástupce ze dne 9. července 2007. Uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., neboť se domnívá, že v řízení došlo k procesnímu pochybení. Na základě poučení soudu prvního stupně ze dne 3. 10. 2006 ve svých podáních ze dne 18. října 2006 a ze dne 29. října 2006 požádal o osvobození od soudních poplatků. Soud se však touto žádostí vůbec nezabýval a nerozhodl o ní. Ani odvolací soud nezkoumal, zda soud prvního stupně v tomto smyslu splnil svou zákonnou povinnost a zda řízení není postiženo vadou, v jejímž důsledku bylo podání žalobce odmítnuto. Žalobce se domnívá, že tím, že soud nerozhodl o osvobození od soudních poplatků tak, aby si mohl žalobce zvolit zástupce z řad advokátů, příp. že soud sám neustanovil takového zástupce, byla soudem porušena zásada rovnosti účastníků zakotvená v čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a v čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR a v ustanovení § 18 o.s.ř. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., věc projednal podle § 242 odst. 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 239 odst. 3 o.s.ř., je opodstatněné.
Řízení před soudem se zahajuje na návrh. Návrh (žaloba) musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat též náležitosti uvedené v § 79 odst. 1 o.s.ř., tedy mimo jiné i vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.
Podle ustanovení § 43 odst. 1 o.s.ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Podle § 43 odst. 2 o.s.ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.
Podle § 30 odst. 1 věty první o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.
Podle § 138 odst. 1 věta první o.s.ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.
Z ustanovení § 30 odst. 1 věta první o.s.ř. vyplývá, že soud je povinen účastníka poučit o tom, že může podat žádost o ustanovení zástupce podle § 30 odst. 1 o.s.ř. tehdy, jsou-li u něj předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (§ 138)
a současně je-li to třeba k ochraně jeho zájmů. V souzené věci ze spisu vyplývá, že
ze strany soudů byla tato povinnost ve vztahu k žalobci splněna. Přesto však jejich další postup beze zbytku požadavkům procesního předpisu nevyhověl. Pokud totiž žalobce poté, co mu bylo dáno toto poučení v průběhu řízení, požádal o osvobození od soudních poplatků, soudy obou stupňů tuto skutečnost zcela pominuly, takže o této žádosti nebylo do vydání napadeného rozhodnutí vůbec rozhodnuto. Soudy se proto ani nezabývaly posouzením naplnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků daných ustanovením § 138 odst. 1 o.s.ř. (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR
ze dne 24. listopadu 2004, sp.zn. 25 Cdo 2006/2004), ani tím, zda s ohledem na zcela zřejmou neznalost žalobce v oblasti práva nebylo s přihlédnutím k ustanovení § 41 odst. 2 o.s.ř. namístě tuto žádost případně posoudit i jako žádost účastníka o ustanovení zástupce. Je proto zřejmé, že řízení tak bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nejvyšší soud České republiky z tohoto důvodu proto napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil (včetně předcházejícího usnesení soudu prvního stupně) a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem, § 243b odst. 3 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu
i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1, § 243d odst. 1 část věty za středníkem
a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. října 2007
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu