30 Cdo 3247/2020-106
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci
žalobce P. B., nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 1 321 000
Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 174/2018, o dovolání
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, č. j. 35 Co
290/2020-101, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení
Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 21. 7. 2020, č. j.
23 C 174/2018-93, kterým soud odmítl žalobu ze dne 9. 9. 2016 včetně doplnění
ze dne 18. 4. 2020 a rozhodl o nákladech řízení (výrok I usnesení odvolacího
soudu). Dále odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání ze dne 2. 10.
2020 (č. l. 102), při jehož podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil,
že má sám odpovídající právnické vzdělání.
Žalobce v této věci již dříve požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro
dovolací řízení. O této žádosti bylo rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně
ze dne 15. 10. 2018, č. j. 23 C 174/2018-68, tak, že návrh žalobce na
ustanovení zástupce z řad advokátů se zamítá, přičemž odvolací soud toto
usnesení potvrdil usnesením ze dne 28. 2. 2019, č. j. 35 Co 72/2019-74.
Nejvyšší soud následně dovolání proti tomuto usnesení odmítl usnesením ze dne
28. 8. 2019, č. j. 30 Cdo 1896/2019-82.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl.
II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele
při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž
nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o
dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není
třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit,
je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen.
Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má
právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem
stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle
ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí
o. s. ř., a řízení zastavil.
Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobce nebyl v tomto
dovolacím řízení vyzván, aby si zvolil zástupcem advokáta a jeho
prostřednictvím podal řádné dovolání. Žalobce si vzhledem ke značnému množství
jím podávaných dovolání musel být vědom podmínky povinného zastoupení, když byl
již mnohokrát poučen o následcích neodstranění takové vady.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 12. 2020
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu