U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobce J. E., právně zastoupeného JUDr. Lucií Nevečeřalovou, advokátkou se sídlem Chomutov, Revoluční 24/16, proti žalovaným 1) R. E., a 2) nezletilému J. M., roz. E., trvale bytem u první žalované, v řízení zastoupeného opatrovníkem Magistrátem města Ústí nad Labem, o popření otcovství, vedeného u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 34 C 216/2009, o dovolání první žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. listopadu 2011, č.j. 13 Co 609/2010 – 45, takto:
I. Dovolání otce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 7. dubna 2010, č.j. 34 C 216/2009 – 32, určil, že žalobce J. E. není otcem nezletilého J. E., z matky R. E. a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu řízení ve výši 11.329,48 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) změnil usnesením ze dne 28. listopadu 2011, č.j. 13 Co 609/2010 – 45, rozsudek soudu prvního stupně jen tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 11.370,40,- Kč k rukám právní zástupkyně žalobce, ve splátkách po 1.000,- Kč měsíčně, splatných vždy do každého 15.
dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto usnesení, pod ztrátou výhody splátek. Proti tomuto usnesení podala žalovaná (dále jen „dovolatelka“) včasné dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky, kde uvedla, že není schopna hradit ani měsíční splátku ve výši 1.000,- Kč, jelikož od listopadu 2010 je její příjem pouze 3.800,- Kč měsíčně a žádá osvobození od uhrazení celé částky. K dovolání nebylo podáno vyjádření. Podle čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1.
1. 2013) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 28. 11. 2011, Nejvyšší soud České republiky dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále jen „o. s. ř.”). Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání směřuje proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas a k tomu oprávněným subjektem, dospěl k závěru, že dovolání nicméně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle § 236 odst. 1 o. s .ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V posuzovaném případě dovolatelka napadá usnesení odvolacího soudu, kterým byl změněn výrok o nákladech řízení. Přičemž zde platí názor uvedený v rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003 civ., sešit 1/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 231/2000, publikovaném v časopise Soudní rozhledy pod SR 1/2002, str.
10), že dovolání není přípustné, jelikož zákon připouští dovolací přezkum nemeritorních rozhodnutí pouze v případech vyjmenovaných v 239 o. s. ř., mezi něž však rozhodnutí o nákladech řízení zařazeno není. Dovolacímu soudu tedy nezbylo než dovolání v tomto rozsahu podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítnout. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 o. s.
ř., za situace, kdy dovolatelka na náhradu těchto nákladů nemá nárok, avšak žalobci v daném řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek. V Brně 27. listopadu 2013