30 Cdo 3379/2024-63
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Viktora Sedláka a
soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobce
P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v
Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 8 165 000 Kč, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 439/2023, o dovolání žalobce
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2024, č. j. 18 Co
47/2024-20, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví uvedeným usnesením
potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 jako soudu prvního stupně ze dne
2. 1. 2024, č. j. 17 C 439/2023-8, a to v jeho výroku o zamítnutí žalobcovy
žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů.
2. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, o němž Nejvyšší
soud rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném
od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
3. Podle § 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř.
není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o
ustanovení zástupce.
4. Potvrdil-li odvolací soud napadeným usnesením usnesení soudu prvního
stupně v jeho výroku, kterým bylo rozhodnuto o žalobcově žádosti o ustanovení
zástupce z řad advokátů, není v souladu s výše citovaným zákonným ustanovením
dovolání proti napadenému rozhodnutí přípustné. Nejvyšší soud proto podané
dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
5. Na uvedeném závěru nic nemění ani nesprávné poučení o přípustnosti
dovolání, jehož se žalobci dostalo od odvolacího soudu, neboť soudní praxe
dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením
založena není (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp.
zn. 29 Odo 10/2003, nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012).
6. Jelikož dovolání není podle § 238 o. s. ř. přípustné, není třeba
zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení žalobce (§ 241 odst. 1 a 4 o. s.
ř. a § 241b odst. 2 o. s. ř.), ani se zabývat splněním dalších zákonem
stanovených podmínek, za nichž lze dovolání věcně projednat.
7. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§
243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 12. 2024
Mgr. Viktor Sedlák
předseda senátu