30 Cdo 3429/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Bohumilem Dvořákem v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 274/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2016, č. j. 70 Co 85/2016-19, takto: Dovolací řízení se zastavuje.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 1. 2. 2016, č. j. 14 C 274/2015-15, jímž byl zamítnut návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v závěru, že žalobce neprokázal a ani konkrétně a hodnověrně netvrdil splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků. Odvolací soud přitom zdůraznil, že je povinností účastníka tvrdit skutečnosti, na jejichž základě může soud rozhodnout o osvobození od soudních poplatků či o ustanovení zástupce z řad advokátů. Nato odvolací soud uzavřel, že je mu z úřední činnosti známo, že žalobce zahlcuje nejen soud prvního stupně, ale i další obvodní soudy v Praze neúměrně početnými podáními, což je možné kvalifikovat jako svévolné uplatňování práva.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 15. 8. 2016, č. j. 14 C 274/2015-27, byl žalobce vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Zároveň soud žalobce poučil, že neučiní-li tak do deseti dnů, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce na výzvu reagoval žádostí o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, o níž soud prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 23. 9. 2016, č. j. 14 C 274/2015-33, tak, že ji zamítl. Odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně usnesením ze dne 25. 10. 2016, č. j. 70 Co 411/2016-37. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, dovolací řízení však Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. 12. 2016, č. j. 30 Cdo 5876/2016-41, zastavil, neboť dovolací soud neshledal naplnění předpokladů pro ustanovení zástupce dovolacím soudem.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.) dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci
nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 25. července 2017
JUDr. Bohumil Dvořák pověřený člen senátu