30 Cdo 5876/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Bohumilem
Dvořákem v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice –
Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu
škody a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 274/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 25. 10. 2016, č. j. 70 Co 411/2016-37, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným usnesením
potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“)
ze dne 23. 9. 2016, č. j. 14 C 274/2015-33, jímž byl zamítnut návrh žalobce na
ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Odvolací soud se ztotožnil s posouzením věci soudem prvního stupně, podle něhož
žalobce neprokázal, a dokonce ani konkrétně a hodnověrně netvrdil splnění
předpokladů pro osvobození od soudních poplatků.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při kterém nebyl
zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.
Žalobce současně v dovolání požádal o osvobození od soudních poplatků a
ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II
a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak,
musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm.
a) o. s. ř. není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo
notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015,
uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,
směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem ani nemá sám
odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl
(ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení
zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé,
pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta
pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo
Nejvyšší soud jako soud dovolací. Uvedený závěr se uplatní i v případě, že
dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s
usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro
řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu pouze procesní povahy
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014,
26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.
4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015).
Nejvyšší soud se proto zabýval otázkou, zda jsou splněny předpoklady pro
ustanovení zástupce z řad advokátů žalobci pro řízení o dovolání proti
usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního
stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti
potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu o odmítnutí žaloby. Dospěl k závěru, že
není splněna podmínka § 138 odst. 1 věty první o. s. ř., neboť ve věci jde o
svévolné uplatňování práva.
Podle ustanovení § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl
soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.), předseda senátu
ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho
zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka
poučit (odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o
ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem
(notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce
z řad advokátů (odst. 2).
Podle ustanovení § 138 odst. 1 věty první o. s. ř. může předseda senátu na
návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li
to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování
nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela
lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí
musí být odůvodněno.
Dovolací soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady podle § 30 o. s.
ř. pro to, aby žalobci byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad
advokátů. Dovolací soud se ztotožnil s posouzením soudu prvního stupně (a
odvolacího soudu), dle kterého žalobce věrohodně neprokázal splnění předpokladů
pro výjimečné přiznání osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 odst. 1
o. s. ř. Pro závěr o zvlášť závažných důvodech pro přiznání osvobození od
soudních poplatků nesvědčí ani okolnost, známá dovolacímu soudu z jeho
činnosti, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu
podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak
využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných
prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval. Takové
počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu
ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn.
III. ÚS 2791/08).
Ačkoli se žalobci po napadeném usnesení odvolacího soudu nedostalo opětovného
poučení o podmínkách § 241 o. s. ř., dospěl dovolací soud k závěru, že
žalobcova práva nebyla ohrožena, jelikož mu takové poučení bylo dáno již
usnesením soudu prvního stupně ze dne 15. 8. 2016, č. j. 14 C 274/2015-27,
které předcházelo zamítavému usnesení soudu prvního stupně č. j. 14 C
274/2015-33. Je nutno konstatovat, že z rozhodovací činnosti je dovolacímu
soudu známo, že v téměř shodných sporech byl žalobce opakovaně ke splnění této
podmínky vyzýván a žalobci je tudíž bezpochyby známo, že v dovolacím řízení
musí být zastoupen advokátem (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze
dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, in http:/nalus.usoud.cz, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, nebo usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015).
Nejvyšší soud tak v daném případě dospěl k závěru, že nejsou splněny
předpoklady pro to, aby žalobci byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce
z řad advokátů.
V situaci, kdy má dovolací soud za to, že není důvod ustanovit žalobci zástupce
z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy žalobce neodstranil nedostatek
povinného zastoupení, ač k tomu byl soudem prvního stupně vyzván, Nejvyšší soud
podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o tomto
dovolání zastavil.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. prosince 2016
JUDr. Bohumil Dvořák
pověřený člen senátu