30 Cdo 3512/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vrchy ve věci
žalobce Ing. D. N., zastoupeného Mgr. Reném Gemmelem, advokátem se sídlem
Ostrava 1, Poštovní 2, proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky
1.000.000,-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn.
33 C 204/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze
dne 2. 4. 2009, č.j. 8 Co 147/2009 – 128, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne ze dne 2. 4. 2009, č.j. 8 Co 147/2009
– 128 se v rozsahu výroku potvrzujícího rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze
dne 27. 11. 2008, č.j. 33 C 204/2006 – 96 ohledně povinnosti žalované zaplatit
žalobci částku 100.000,- Kč s příslušenstvím a v navazujících výrocích o
náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně a řízení odvolacího zrušuje a věc
se vrací Krajskému soudu v Ostravě soudu k dalšímu řízení.
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. 11. 2008, č.j. 33 C
204/2006 – 96, pod bodem I. výroku stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci
částku 100.000,- Kč s příslušenstvím jako náhradu nemateriální újmy, kterou
žalobce utrpěl tím, že v trestním řízení vedeném proti němu u Okresního soudu v
Ostravě pod sp. zn. 70 T 29/98 bylo porušeno jeho právo na projednání věci v
přiměřené lhůtě. Pod bodem II. výroku zamítl žalobu do zbylé částky 900.000,-
Kč s příslušenstvím. Pod bodem III. výroku přiznal žalobci právo na náhradu
nákladů řízení ve výši 89.250,- Kč.
Soud I. stupně byl při svém rozhodování vázán právním názorem Krajského soudu v
Ostravě, vysloveným v jeho usnesení ze dne 18. 2. 2008, č.j. 8 Co 37/2008 – 50,
kterým byl zrušen předchozí rozsudek soudu I. stupně ze dne 20. 9. 2007, č.j.
33 C 204/2006 – 32. V tomto rozsudku dospěl soud I. stupně v návaznosti na
námitku promlčení uplatněnou žalovanou k závěru, že je nárok žalobce promlčen a
žalobu z toho důvodu zamítl. Odvolací soud však ve zrušovacím usnesení dovodil,
že nárok žalobce na úhradu odškodnění nemateriální újmy promlčen není, neboť s
ohledem na přechodné ustanovení zák. č. 160/2006 Sb. je nutno v otázce
promlčení nároku žalobce aplikovat obecnou promlčecí lhůtu dle ust. § 101
občanského zákoníku, když zároveň žalobce svůj nárok uplatnil do šesti měsíců
od účinnosti zák. č. 160/2006 Sb.
Proti rozsudku soudu I. stupně podali odvolání oba účastníci. Krajský
soud v Ostravě napadeným rozsudkem rozhodnutí soudu okresního potvrdil s
výjimkou lhůty k plnění v případě povinnosti žalované zaplatit žalobci částku
100.000,- Kč s příslušenstvím a výroku III. rozsudku soudu I. stupně o náhradě
nákladů řízení před ním, které změnil. Rozhodl také o
nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se opět vyslovil k námitce žalované
dovolávající se promlčení žalobcova nároku, přičemž odkázal na závazný právní
názor uvedený již v jeho předchozím zrušovacím rozhodnutí a dovozující
nedůvodnost dané námitky.
Oba soudy při svém rozhodování vycházely ze skutkového zjištění, že trestní
stíhání proti žalobci bylo zahájeno dne 31. 10. 1997 sdělením obvinění a bylo
skončeno zprošťujícím rozsudkem, který nabyl právní moci dne 28. 7. 2005.
Žalobce nejprve dne 22. 5. 2006 uplatnil svůj nárok na odškodnění za porušení
práva na projednání věci v přiměřené lhůtě u žalované, která však žalobci
peněžité zadostiučinění nepřiznala z důvodu promlčení jeho nároku; následně se
žalobce se svým nárokem obrátil dne 19. 10. 2006 na soud.
Výrok rozsudku odvolacího soudu v části, ve které byl potvrzen výrok I.
rozsudku soudu I. stupně, napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost opírá
o ust. § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., ve spojení s § 237 odst. 3 o.s.ř.
Uplatňuje dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. nesprávné
právním posouzení otázky promlčení žalobcova nároku odvolacím soudem.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zák. č.
99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl.
II., bod 12 zák. č. 7/2009 Sb.) – dále jen „o.s.ř.“.
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou
podle § 241 odst. 1 o.s.ř. Dovolací soud se proto zabýval
přípustností dovolání.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu byl potvrzujícím poté, co předchozí
rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem
zrušen, je dovolání přípustné na základě ustanovení § 237 odst. 1 písm. b)
o.s.ř.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněným dovolacím důvodem (§ 242 odst. 3 o.s.ř.). Přitom vychází z toho, jak
jej dovolatel obsahově vymezil (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) – v daném případě dovolací
důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. - nesprávné
právní posouzení věci.
Dovolací soud ze spisového materiálu neshledal, že by bylo řízení stiženou
některou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229
odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci.
Nejvyšší soud však zároveň dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Předmětem tohoto řízení je nárok žalobce na peněžité zadostiučinění za
vzniklou nemajetkovou újmu podle § 31a zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za
škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním
postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a
jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“). Zákon č. 160/2006 Sb., který
vložil dané ustanovení do zákona č. 82/1998 Sb., nabyl účinnosti dne 27. 4.
2006.
Podle ustanovení § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk nesprávným úředním
postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v
zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání
rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení
povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.
Podle ustanovení § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným
rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se
podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.
Podle čl. II. přechodných ustanovení zák. č. 160/2006 Sb., odpovědnost podle
tohoto zákona za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem podle
§ 13 odst. 1 věty druhé a třetí a § 22 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk, se
vztahuje také na nemajetkovou újmu vzniklou přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona, pokud nebyl nárok na náhradu této újmy promlčen; v případě, že
poškozený podal před nabytím účinnosti tohoto zákona k Evropskému soudu pro
lidská práva z tohoto titulu v dané věci včasnou stížnost, o které tento soud
dosud nevydal konečné rozhodnutí, dojde k promlčení nároku na náhradu
nemajetkové újmy za jeden rok ode dne účinnosti tohoto zákona.
Citované přechodné ustanovení zákona č. 160/2006 Sb. zakládá pravou zpětnou
účinnost (retroaktivitu), přípustnou proto, že zakládá zpětně nároky vůči
státu, avšak s vyloučením nároků, jež k datu účinnosti
tohoto zákona byly promlčeny, tj. uplynuly tímto zákonem stanovené promlčecí
doby pro jejich uplatnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 111/2009).
Podle ustanovení § 32 odst. 3 OdpŠk, které bylo rovněž do zák. č. 82/1998 Sb.
vloženo zákonem č. 160/2006 Sb., se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle
tohoto zákona promlčí za šest měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o
vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala
právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li
nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a
třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk., neskončí promlčecí doba
dříve než za šest měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému
úřednímu postupu došlo.
Z výše uvedených skutkových zjištění vyplývá, že nemajetková újma vzniklá
nepřiměřenou délkou řízení byla žalobci způsobena před 27. 4. 2006, tedy ještě
před nabytím účinnosti zák. č. 160/2006 Sb.
Počátek běhu promlčecí doby nároku na přiměřené zadostiučinění je i v případě,
že újma vznikla před účinností zák. č. 160/2006 Sb., vázán na vědomost
poškozeného o vzniku nemajetkové újmy, nikoliv na datum nabytí účinnosti tohoto
zákona (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 25 Cdo
736/2008, dostupný veřejnosti na webových stránkách Nejvyššího soudu
www.nsoud.cz). V daném případě je nutno počítat šestiměsíční promlčecí dobu od
skončení řízení, v němž k nesprávnému úřednímu postupu došlo (§ 32 odst. 3 věta
druhá OdpŠk), tedy od 28. 7. 2005, kdy nabyl právní moci zprošťující rozsudek.
Za situace, kdy žalobce nepodal stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva,
došlo k promlčení jeho nároku na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu
uplynutím šesti měsíců od skončení trestního řízení proti němu dnem 28. 2.
2006, tj. před nabytím účinnosti novely č. 160/2006. Je proto třeba uzavřít, že
žalobcem uplatněný nárok byl ke dni účinnosti zák. č. 160/2006 Sb. promlčen, a
proto na něj nelze zákon č. 82/1998 Sb., ve znění zák. č. 160/2006 Sb.,
aplikovat.
Protože je právní posouzení promlčení uplatněného nároku žalobce odvolacím
soudem nesprávné, zrušil Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v dovoláním
napadeném rozsahu a v závislých výrocích o nákladech řízení (§ 243b odst. 2
věta za středníkem o.s.ř.) a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b
odst. 3, věta první o.s.ř.).
Soud odvolací pak ve smyslu § 243d odst. 1, části první věty za středníkem,
o.s.ř. ve spojení s § 226 o.s.ř., je při novém rozhodování vázán právním
názorem dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vysloveným.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci
nového rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 16. listopadu 2010
JUDr. František I š t v á n e k , v. r.
předseda senátu