30 Cdo 3575/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní
věci žalobkyně obchodní společnosti Potrusil s.r.o., IČO 25310119, se sídlem ve
Šlapanicích, Hybešova 1647/51, zastoupeného JUDr. Hanou Klusáčkovou, advokátkou
se sídlem v Brně, Údolní 11, proti žalovaným a) obchodní společnosti STAEG,
spol. s r.o., IČO 25520059, se sídlem ve Vyškově – Předměstí č.p. 738,
Průmyslová 8 F, zastoupené Mgr. Ondřejem Lakomým, advokátem se sídlem v Brně,
Kobližná č. 19, b) obchodní společnosti DIRICKX BOHEMIA spol. s r.o., IČO
49810090, se sídlem v Havlíčkově Brodě, U Panských 1447, zastoupené JUDr.
Robertem Jonákem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Žižkova 280, c)
obchodní společnosti StavMat-obchodně stavební společnosti, s.r.o., IČO
26284511, se sídlem v Blučině, Cezavy 627, zastoupené Mgr. Romanem Stýblem,
advokátem se sídlem v Brně, Husova 8a, a d) České republice – Ministerstvu
obrany České republiky, se sídlem v Praze 6, Tychonova 1, o zaplacení částky
4.560.602,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 16
Cm 240/2007-44, o dovolání třetí žalované proti rozsudku Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 26. února 2009, č.j. 5 Cmo 10/2009-61, takto:
Dovolání třetí žalované se zamítá.
Žalobce se domáhá žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 13. prosince 2007
proti žalovaným zaplacení částky 4.560.602,- Kč s příslušenstvím za provedené
práce na akci „Oplocení vojenské základny N. n. O.“. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. září 2008, č.j. 16 Cm 240/2007-44,
připustil, aby na straně žalované jako další účastníci do řízení přistoupily:
jako žalovaná č. 2 obchodní společnost DIRICKX BOHEMIA spol. s r.o., se sídlem
U Panských 1447, 580 01 Havlíčkův Brod, IČO 498 10 090, jako žalovaná č. 3
StavMat-obchodně stavební společnost, s.r.o., se sídlem Cezavy 627, 664 56
Blučina, IČO 262 84 511, jako žalovaná č. 4 Česká republika – Ministerstvo
obrany České republiky, Tychonova 1, 160 01 Praha 6, IČO 601 62 694. Vyšel z podání žalobkyně, která jej mimo jiné odůvodnila tím, že výše uvedená
druhá a třetí žalovaná společnost byly první žalovanou označeny jako
zhotovitelé-subdodavatelé díla, které bylo fakticky provedeno žalobkyní a
zástupcem první žalované převzato. Čtvrtá žalovaná pak byla zadavatelem
předmětné veřejné zakázky, přičemž výsledek provedených prací se stal součástí
pozemků ve vlastnictví České republiky a oplocení jako stavba a samostatná věc
v právním slova smyslu jejím vlastnictvím. Uzavřel, že pokud žalobkyně výslovně
navrhla přistoupení dalších účastníků na straně žalované podle § 92 odst. 1
občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), soud jejímu návrhu vyhověl, neboť
byly splněny zákonné podmínky a návrh nebyl v rozporu s dosavadním průběhem
řízení. Navíc je odůvodněn závěr, že bude hospodárné v jednom řízení projednat
věc i za účasti nově přistoupivších účastníků. K odvolání třetí žalované Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. února
2009, č. j. 5 Cmo 10/2009-61, usnesení soudu prvního stupně ve vztahu k třetí
žalované obchodní společnosti StavMat-obchodně stavební společnost, s.r.o.,
podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Konstatoval především, že je na žalobkyni, aby
zvolila, proti komu povede spor (§ 92 odst. 1 o.s.ř.), a uvedl, že podle jeho
názoru jsou splněny podmínky ustanovení § 92 odst. 1 o.s.ř., neboť soud prvního
stupně ve věci dosud nejednal a možnost věcné pasivní legitimace v řízení třetí
žalované je dána, když soud je povinen uvažovat o nároku žalobkyně a tento
nárok jí přiznat z jakéhokoliv právního důvodů, pokud to tvrzení obsažená v
žalobě a navržené důkazy umožňují. Proti výroku tohoto usnesení, pokud jím bylo rozhodnuto ve vztahu ke třetí
žalované, podala tato žalovaná dne 28. dubna 2009 včasné dovolání, v němž
namítla, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci
(dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2písm. b) občanského soudního
řádu (dále jen „o.s.ř.“). Soudy obou stupňů se podle jejího názoru nezabývaly
hlouběji, zda je třetí žalovaná pasivně legitimována. Žalobkyně nijak netvrdila
ani nedoložila, že prováděla práce např. na základě smlouvy o dílo pro třetí
žalovanou a proto mezi ní a žalobkyní nemůže existovat právní důvod k plnění
(vydání) bezdůvodného obohacení.
Odvolací soud se ani nezabýval tím, že
usnesení soudu prvního stupně nebylo řádně odůvodněno a proto bylo
nepřezkoumatelné. Třetí žalovaná navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení
odvolacího soudu zrušil. K dovolání se vyjádřila žalobkyně i druhá žalovaná. Žalobkyně uvedla, že svůj
návrh na přistoupení dalších účastníků do řízení řádně zdůvodnila a to, zda se
přistoupivší žalovaní na úkor žalobce skutečně obohatili a v jakém rozsahu bude
předmětem dokazování v nalézacím řízení. Navrhla proto odmítnutí dovolání třetí
žalované. Druhá žalovaná se ztotožnila s důvody uvedenými v dovolání třetí
žalované a navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu
vrátil k dalšímu řízení. Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části první
Čl. II, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
(podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným /vydaným/
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle
dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění
účinném do 30. června 2009; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není
dotčeno), uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou
advokátem podle ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě vymezené
ustanovením § 240 odst. 1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými i formálními
znaky požadovanými ustanovením § 241a odst. 1 o.s.ř. a je přípustné podle
ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o.s.ř. Dovolací soud poté napadené usnesení
odvolacího soudu přezkoumal v souladu s ustanovením § 242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a
dospěl k závěru, že toto rozhodnutí je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu
správné (§ 243b odst. 2 o.s.ř.). Právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího
soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je tak vázán nejen rozsahem dovolacího
návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. V případech, je-li dovolání
přípustné, je soud povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení § 229
odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným
vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i
tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání. Tyto vady se však z obsahu spisu
nepodávají.
Bylo již uvedeno, že dovolatelka napadá zmiňované usnesení odvolacího soudu z
důvodu, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tedy z důvodu
uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Právní posouzení věci je nesprávné,
jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný
skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně
vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Tato situace
však v souzené věci při rozhodování odvolacího soudu nenastala.
Podle ustanovení § 92 odst. 1 o.s.ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby
do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení
vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že změny v účastenství upravené instituty § 92
o.s.ř. může vyvolat jedině žalobce. Má-li k jeho návrhu nový účastník
vystupovat na straně žalující, musí s tím souhlasit. Má-li podle návrhu žalobce
do řízení vstoupit nový žalovaný, je jeho vůle (neúčastnit se sporu)
nevýznamná. Při rozhodování soudu o připuštění nového účastenství by měla být
zejména zvážena hospodárnost takové subjektivní změny a využitelnost
dosavadních výsledků řízení pro jeho další průběh. Je pak zcela lhostejné, zda
případné pochybení v žalobcově představě o věcné legitimaci způsobily
subjektivní či objektivní okolnosti. Soud nemůže bránit žalobci v pokusu o
nápravu zejména tam, kde by žaloba musela být zamítána pro nedostatek ve věcné
legitimaci v těch sporech, kde podle hmotného práva musí vystupovat nerozluční
společníci (§ 91). V ostatních případech se uplatní kriterium hospodárnosti ve
smyslu využitelnosti dosavadního řízení vůči nově přibraným účastníkům.
Zvláštní pozornost ze strany soudu vyžadují zejména ty případy, kdy žalobce „z
opatrnosti“ hodlá vedení sporu rozšířit na dalšího žalovaného. Takové postupy
bývají z hlediska ekonomiky řízení únosné zejména u případů s takovým skutkovým
základem, na němž se objektivně mohlo podílet více subjektů.
Přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalovaného soud na návrh
žalobce připustí, protože z § 92, odst. 1 o. s. ř. nevyplývají žádné podmínky
omezující tento dispoziční úkon žalobce (obdobně viz např. rozhodnutí ve věci
Vrchního soudu v Praze sp.zn. 10 Cmo 498/94). Je třeba současně zdůraznit, že
soud při rozhodování o přistoupení dalšího účastníka do řízení neřeší otázku
jeho věcné legitimace, neboť se jedná o otázku hmotněprávní, jež soud posuzuje
až v konečném rozhodnutí ve věci a při jejím nedostatku je důsledkem zamítnutí
žaloby (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 33 Odo 903/2005).
Z dovoláním napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud z vyložených zásad
fakticky vycházel. Samotné dovolání přitom neobsahuje argumentaci, která by
byla v daném případě způsobilá správnost tohoto rozhodnutí zpochybnit. Za
tohoto stavu proto Nejvyšší soud České republiky dovolání třetí žalované podle
ustanovení § 243b odst. 2 o.s.ř. části věty před středníkem zamítl. Rozhodoval,
aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. července 2011
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda
senátu