U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Bohumilem
Dvořákem v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice –
Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu
škody a nemajetkové újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C
10/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19.
5. 2017, č. j. 35 Co 166/2017-53, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v napadeném usnesení potvrdil
usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 5.
4. 2017, č. j. 17 C 10/2016-47, jímž byl zamítnut návrh žalobce na bezplatné
ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že žalobce
nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, neboť v jeho případě
jde o svévolné a zjevně bezúspěšné uplatňování práva, když žalobce ani přes
výzvu soudu prvního stupně neuvedl základní skutková tvrzení, z nichž by bylo
možné dovodit, čeho a na jakém základě se svým návrhem na zahájením řízení
domáhá.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání
nebyl zastoupen advokátem. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 21. 6. 2017, č. j. 17 C 10/2016-57, byl
žalobce vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Soud zároveň
žalobce poučil, že neučiní-li tak do deseti dnů, Nejvyšší soud dovolací řízení
zastaví. Žalobce reagoval pouze podáním nové žádosti o ustanovení advokáta ze
dne 26. 6. 2017. O této žádosti již soud prvního stupně nerozhodoval a věc
předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II
a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak,
musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo
notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015,
uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,
směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem ani nemá sám
odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl
(ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení
zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé,
pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta
pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo
Nejvyšší soud jako soud dovolací. Uvedený závěr se uplatní i v případě, že
dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s
usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro
řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu pouze procesní povahy
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014,
26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015). Dovolací soud proto splnění podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů
zkoumal sám, přičemž dospěl k závěru, že předpoklady podle § 30 o. s. ř. ve
spojení s § 138 o. s. ř. nejsou splněny. Podle ustanovení § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl
soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.), předseda senátu
ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho
zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka
poučit (odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o
ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem
(notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce
z řad advokátů (odst. 2). Podle ustanovení § 138 odst. 1 věty první o. s. ř.
může předseda senátu na
návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li
to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování
nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela
lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí
musí být odůvodněno. Žalobce se v žalobě omezil pouze na neurčitá tvrzení o „státních zločincích“,
kvůli kterým dochází k zhoršování zdravotního stavu a zásahu do základních práv
žalobce, avšak neuvedl žádné jednání orgánů veřejné moci, v jehož důsledku mu
měla vzniknout újma. Svá tvrzení přitom ani přes výzvu soudu prvního stupně
nijak neupřesnil. Dovolací soud se proto ztotožňuje s názorem nižších soudů, že
z obsahu žaloby nejsou ani v hrubých rysech seznatelné rozhodné skutkové
okolnosti, na základě kterých by bylo možné alespoň předběžně posoudit
důvodnost jeho návrhu. Vzhledem k tomu je nutno podání žalobce hodnotit jako
zjevně svévolné a bezúspěšné uplatňování práva, na základě čehož nelze žalobci
ani přiznat osvobození od soudních poplatků. Pro závěr o zvlášť závažných
důvodech pro přiznání osvobození od soudních poplatků nesvědčí ani okolnost,
známá dovolacímu soudu z jeho činnosti, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého
práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných
řízení (převážně totožného obsahu), v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i
nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá
podání zpravidla blíže odůvodňoval. Takové počínání lze pokládat za obstrukční
a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS
480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). Nejvyšší soud tak v daném případě dospěl k závěru, že nejsou splněny
předpoklady pro to, aby žalobci byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce
z řad advokátů. V situaci, kdy má dovolací soud za to, že není důvod ustanovit žalobci zástupce
z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy žalobce neodstranil nedostatek
povinného zastoupení, ačkoli k tomu byl soudem prvního stupně vyzván, Nejvyšší
soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o tomto
dovolání zastavil. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci
nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení
v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b,
§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. srpna 2017
JUDr. Bohumil Dvořák
pověřený člen senátu