30 Cdo 3667/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci
žalobce B. V., proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se
sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 600.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 94/2011, o dovolání žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2012, č. j. 17 Co 603/2011-20,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, ve kterém
namítá, že jej činnost státní moci cíleně poškozuje.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve znění účinném
od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237
až
§ 239 o. s. ř.
Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. není dovolání žalobce přípustné, neboť
ve všech případech přípustnosti dovolání upravených v tomto ustanovení musí jít
o dovolání proti usnesení ve věci samé. Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
potvrzeno zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce, však usnesením ve věci samé
není. Ustanovení § 238, § 238a a § 239
o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze
podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů (viz shodně např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2004, sp. zn. 29 Odo 829/2003, uveřejněné v
časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2005, pod číslem 72, veřejnosti
dostupné také na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz).
Dovolání žalobce proti napadenému usnesení tedy Nejvyšší soud odmítl podle
§ 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. jako objektivně nepřípustné. Nejvyšší
soud - z důvodu nepřípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu –
nevedl žalobce k odstranění vad dovolání a podmínky povinného zastoupení v
dovolacím řízení, a to s ohledem na ustanovení § 241b odst. 2 věta za
středníkem o. s. ř. Podle posledně zmiňovaného ustanovení totiž není-li splněna
podmínka uvedená v § 241 (povinné zastoupení, pozn. Nejvyššího soudu),
postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno
opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti
rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím
řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení
na náhradu svých nákladů řízení právo.
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 19. prosince 2012
JUDr. František Ištvánek,v. r.
předseda senátu