30 Cdo 3667/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce B. V., proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 600.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 94/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2012, č. j. 17 Co 603/2011-20,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, ve kterém namítá, že jej činnost státní moci cíleně poškozuje.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.). Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až
§ 239 o. s. ř.
Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. není dovolání žalobce přípustné, neboť ve všech případech přípustnosti dovolání upravených v tomto ustanovení musí jít o dovolání proti usnesení ve věci samé. Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce, však usnesením ve věci samé není. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů (viz shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.
prosince 2004, sp. zn. 29 Odo 829/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2005, pod číslem 72, veřejnosti dostupné také na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz). Dovolání žalobce proti napadenému usnesení tedy Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. jako objektivně nepřípustné. Nejvyšší soud - z důvodu nepřípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu – nevedl žalobce k odstranění vad dovolání a podmínky povinného zastoupení v dovolacím řízení, a to s ohledem na ustanovení § 241b odst. 2 věta za středníkem o.
s. ř. Podle posledně zmiňovaného ustanovení totiž není-li splněna podmínka uvedená v § 241 (povinné zastoupení, pozn. Nejvyššího soudu), postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů řízení právo. Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 19. prosince 2012
JUDr. František Ištvánek,v. r. předseda senátu