30 Cdo 3720/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce M. V., proti žalované Cestovní kanceláři FISHER, a.s., IČO 26141647, se sídlem v Praze 4, Na Strži 65/1702, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 13/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. července 2012, č.j. 1 Co 170/2012-125, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31. července 2012, č.j. 1 Co 170/2012-125, potvrdil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. července 2011, č.j. 24 C 13/2009-87, kterým bylo výrokem I. zastaveno řízení s odkazem na § 9 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) pro nezaplacení soudního poplatku a výrokem II. rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Konstatoval, že soud prvního stupně usnesením ze dne 5.4.2011, č.j.
24 C 13/2009-49, vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku, na které žalobce reagoval žádostí o osvobození od soudních poplatků. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 5. 2011, č.j. 24C 13/2009-65, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 6. 2011, č.j. 1 Co 142/2011-80, žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pravomocně zamítl. Proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci podal žalobce (nezastoupený advokátem) dne 20. srpna 2012 „odvolání“, které Nejvyšší soud posoudil ve smyslu ustanovení § 41 odst. 2 o.s.ř.
jako dovolání. Dovolatel namítá „nesprávné poučení ze strany soudu“ a navrhuje, aby usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně byla zrušena. Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, takže vyšel ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1.července 2009. Konstatuje, že podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jednotlivé případy přípustnosti dovolání jsou vymezeny v ustanoveních § 237 až § 239 o.s.ř. Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku, pak není přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2002, sp. zn. 29 Odo 205/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2002, pod číslem 102). Dovolatel sice není zastoupen advokátem, ani nedoložil, že by měl sám právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, není tento nedostatek podmínky dovolacího řízení důvodem k zastavení řízení podle § 104 odst. 2 o.s.ř.
Podle ustanovení § 241b odst. 2 o.s.ř. totiž platí, že není-li splněna podmínka uvedená v § 241 o.s.ř., postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2 o.s.ř.; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o.s.ř.), aniž musel zkoumat otázku povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (srov. § 241b odst. 2 o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst.