USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce J. V., nar. XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 169 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 34 C 371/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2017, č. j. 35 Co 134/2017-225, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 10 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 20. 1. 2017, č. j. 34 C 371/2015-172, uložil žalované zaplatit žalobci částku 23 325 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu co do částky 146 175 Kč s příslušenstvím (výrok II), a uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 67 276 Kč (výrok III).
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. 4. 2017, č. j. 35 Co 134/2017-225, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé pod bodem I a II potvrdil, a ve výroku III o nákladech řízení jej změnil jen tak, že jejich výše činí 28 798 Kč, jinak i v tomto výroku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud též rozhodl
o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Celkové částky 169 500 Kč se žalobce domáhal jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 260/2002, v němž se žalobce domáhal náhrady škody z titulu vadného zastupování advokátem JUDr. Ticháčkem ve věci náhrady škody z pracovního úrazu, a které trvalo 13 let a 2 měsíce. Při předběžném projednání nároku již žalovaná jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem soudu žalobci vyplatila částku ve výši 130 500 Kč. Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu v rozsahu části výroku I, v níž byl potvrzen výrok II rozsudku soudu prvního stupně ohledně zamítnutí žaloby co do částky 146 175 Kč s příslušenstvím, včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl. Otázka významu předmětu posuzovaného řízení pro žalobce z hlediska jeho zdravotního stavu přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud odvolací soud přihlédl k tomu, že zdravotní stav žalobce nebyl natolik vážný, aby bylo nutné přistupovat k řízení v jeho věci se zvláštní obezřetností a postupovat v něm obzvláště rychle (srov. část IV písm. d/ stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Stanovisko“, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 399/2015). Uvedené skutkové zjištění přitom nelze v dovolacím řízení zpochybnit (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.). Ani při řešení otázky významu předmětu posuzovaného řízení pro žalobce z hlediska toho, o co v řízení šlo, se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího ve smyslu § 237 o. s. ř., když uzavřel, že předmětem posuzovaného řízení nebyl pracovněprávní nárok, ale nárok žalobce na náhradu škody proti jeho dřívějšímu právnímu zástupci, pročež nejde o případ, ve kterém by se uplatnila domněnka zvýšeného významu předmětu řízení pro žalobce (srov. část IV písm. d/ Stanoviska). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 4. 2019
JUDr. Pavel Simon předseda senátu