30 Cdo 3757/2022-592
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobce Ing. Ivana Návraty, identifikační číslo osoby 25803077, se sídlem v Ostravě, Poštovní 2, insolvenčního správce dlužníka OFO - CZ, a. s., identifikační číslo osoby 25361791, se sídlem v Ostravě, Pavlovova 2624/29, zastoupeného Mgr. Bc. Přemyslem Hradečným, advokátem, se sídlem v Praze 2, Bělehradská 572/63, proti žalované České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu, se sídlem v Praze 1, Na Františku 1039/32, o zaplacení 57 018 078 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 67/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2022, č. j. 11 Co 344/2021-552,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Žalobce (dále též „dovolatel“) se jako insolvenční správce původní žalobkyně OFO - CZ, a. s., domáhal zaplacení částky 57 018 078 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody z titulu nesprávného úředního postupu České obchodní inspekce, která dne 27. 6. 2008 odebrala vzorek elektrospotřebiče (napařovací žehličky) značky HOMEFRIEND model CW-SI 18, dodaného původní žalobkyní obchodní společnosti Kaufland Česká republika v. o. s., a aniž by po zadání bezpečnostní zkoušky Elektrotechnickému zkušebnímu ústavu, s.
p., zkoumala soulad jejích závěrů s platnými bezpečnostními normami, vydala dne 29. 10. 2008 tiskovou zprávu, v níž uvedla, že objevila z důvodu závady spočívající v nedostatečném průřezu vodiče napájecího přívodu nebezpečnou napařovací žehličku, která „představuje vážné riziko úrazu a požáru, protože může dojít k přehřátí napájecího přívodu spotřebiče během používání“. Tisková zpráva byla následně prezentována v hromadných sdělovacích prostředcích a zveřejněna na webových stránkách České obchodní inspekce.
Vzniklá škoda dle žalobce spočívá v ušlém zisku ve výši 40 142 051 Kč, protože zákazníci začali výrobky vracet, reklamovat, a Kaufland zrušil objednávku pro rok 2009 a dále v nákladech ve výši 16 876 027 Kč vynaložených na reklamu a propagaci výrobků značky v letech 2006 – 2008. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. 4. 2021, č. j. 22 C 67/2010-469, zamítl žalobu o zaplacení částky „k 57 018 78 Kč“ s příslušenstvím (výrok I), uložil žalobci povinnost zaplatit státu na nákladech řízení částku 159 413 Kč (výrok II) a rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 64 980 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok III).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce potvrdil rozsudek soudu prvního stupně s tím, že ve výroku I částka správně zní 57 018 078 Kč a ve výroku III se vypouští slova „k rukám právního zástupce žalobce“ (výrok I), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 500 Kč (výrok II). V dané věci se jedná o třetí konečné rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně, když v předchozích případech byl vždy rozsudek soudu prvního stupně odvolacím soudem zrušen.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce, zastoupený advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), v celém rozsahu včasným dovoláním (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), které však Nejvyšší soud postupem podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. Podle § 237 o.
s. ř.
není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání žalobce není dle § 238 odst. 1 písm. h) o.
s. ř. přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Podle § 241a o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh
(odstavec 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odstavec 3).
Dovolatel nenapadá klíčový závěr odvolacího soudu o neunesení břemene tvrzení ve vztahu k nároku na náhradu skutečné škody a neunesení břemene tvrzení (ani břemene důkazního) ve vztahu k nároku na náhradu ušlého zisku (ani přes opakované poučení dle § 118a o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že tento závěr odvolacího soudu sám o sobě vede k zamítnutí žaloby, nemůže ani žádný další dovolací důvod naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobce nijak projevit.
To v důsledku činí dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1765/2017). Dovolací soud se tak s ohledem na právě uvedené již nezabýval předpoklady přípustnosti dovolání u otázek příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem žalované a žalobcem tvrzenou škodou, nehledě na neprojednatelnost otázek II.2 a II.3 pro nedostatek řádného vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o.
s. ř.), spočívající v neoznačení judikatury dovolacího soudu, od níž se odvolací soud podle dovolatele měl odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud podle § 242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243c odst. 3 ve spojení s § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, když žalovaná nebyla zastoupena advokátem, přičemž nedoložila výši svých hotových výdajů. Náhrada nákladů je tak představována toliko paušální náhradou hotových výdajů podle § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (viz čl. II bod 1. ve spojení s čl. VI zákona č. 139/2015 Sb.), jež činí 300 Kč (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 4. 2023
Mgr. Vít Bičák předseda senátu