30 Cdo 3771/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Bohumilem Dvořákem v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky 90 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 142/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2016, č. j. 30 Co 411/2016-89, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. Současně s podáním dovolání žalobce požádal o bezplatné ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Návrh žalobce byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 7. 11. 2016, č. j. 28 C 142/2014-91, zamítnut. Toto usnesení bylo následně potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 26. 1. 2017, č. j. 30 Co 32/2017-102, proti kterému žalobce podal dovolání, přičemž řízení o tomto dovolání bylo zastaveno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3772/2017. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podle § 241 odst. 1 o. s. ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem.
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení.
Ačkoli žalobce nebyl vyzván, aby pro podání dovolání proti napadenému usnesení splnil podmínku dle § 241 o. s. ř., je nutno konstatovat, že o této podmínce byl žalobce soudem prvního stupně poučen usnesením ze dne 7. 3. 2017, č. j. 28 C 142/2014-113, jímž byl vyzván, aby odstranil nedostatek povinného zastoupení pro dovolací řízení proti usnesení odvolacího soudu ze dne 26. 1. 2017, č. j. 30 Co 32/2017-102. Nadto z rozhodovací činnosti je dovolacímu soudu známo, že v téměř shodných sporech byl žalobce opakovaně ke splnění této podmínky vyzýván, a žalobce tudíž musí být obeznámen s tím, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8.
8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015). Nejvyšší soud má tak za to, že práva žalobce nebyla ohrožena a že poučení o náležitém zastoupení se žalobci opakovaně dostalo. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2, části věty před středníkem, a § 104 odst. 2, věty třetí o. s. ř., a řízení zastavil. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci
nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 28. srpna 2017
JUDr. Bohumil Dvořák pověřený člen senátu