Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce Ing. J. V., zastoupeného JUDr. Alenou Fojtíkovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, U Staré pošty č. 53, proti žalované Mgr. M. H., zastoupené JUDr. Karlem Polákem, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Palackého 202, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 44/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. dubna 2008, č.j. 1 Co 175/2007-58, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
I. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.794,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Karla Poláka, advokáta se sídlem ve Frýdku-Místku, Palackého 202.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. května 2007, č.j. 23 C 44/2006-31, výrokem I. zastavil řízení v části, v níž se žalobce domáhal změny zápisu v obecní kronice pro rok 2003, a věc postoupil Obci P.; výrokem II. zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zdržet se a odvolat nepravdivá tvrzení a nepřípustné hodnotící úsudky, uvedené ve výroku rozhodnutí. Výrokem III. zamítl žalobu, aby žalovaná zajistila na vlastní náklady uveřejnění příslušné omluvy a opravy ve zpravodaji obce P. „P. o.“ a v kronice obce P.
Výrokem IV. zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci 100.000,- Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy v penězích podle § 13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Rozhodl též o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 30. dubna 2008, č.j. 1 Co 175/2007-58, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II., III., IV. a V. podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná nebyla ve sporu pasivně legitimovaná, neboť žalovaná jako kronikářka ustanovená obcí (která je ve smyslu ustanovení § 18 odst. 2 písm. c/ o.z.
právnickou osobou) v rámci plnění výkonu své funkce zapsala sporné výroky o žalobci do obecní kroniky. Soud nezjistil, že by se v této souvislosti žalovaná dopustila případného excesu. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Domnívá se, že žalovaná je ve sporu pasivně legitimována, když způsobem zpracování obecní kroniky překročila rozsah oprávnění, která pro ni vyplývají z platných předpisů.
Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná v písemném vyjádření požaduje odmítnutí dovolání žalobce. Dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Otázku pasivní legitimace žalované ve sporu o ochranu osobnosti odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.
dubna 2006, sp.zn. 30 Cdo 909/2006, resp. usnesení ze dne 31. května 2005, sp.zn. 30 Cdo 1153/2005). Jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. (§ 41 odst. 2 o.s.ř.), nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.
března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm.
c/ téhož zákona. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 a 146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalované vznikly náklady spojené s jejím zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 6.250,- Kč [srovnej § 2 odst. 1, § 6 odst. 1 písm. a), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 16 odst. 2, § 17 písm. b) a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006] a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 6.550,- Kč, která je po úpravě o 19% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalované, představována částkou 7.794,50 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.