Nejvyšší soud Usnesení občanské

30 Cdo 3792/2007

ze dne 2009-03-26
ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.3792.2007.1

30 Cdo 3792/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v

právní věci žalobce L. B., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému M. P., o

ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 2/2006, o

dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. listopadu

2006, č.j. 1 Co 275/2006-39, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Stručné odůvodnění

podle § 243c odst. 2 o.s.ř.:

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. listopadu 2006, č.j. 1 Co 275/2006-39,

podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil

rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. května 2006, č.j. 36 C 2/2006-20,

kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku

10,100.000,- Kč jako náhradu nemajetkové újmy v penězích podle § 13 odst. 2

občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a kterým bylo rozhodnuto o náhradě

nákladů řízení; rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Rozsudek

odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním.

Toto dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a

nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož zákona,

neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní

význam

ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení § 11 o.z. a

§ 13 téhož zákona odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou

dovolacího soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. února

2007, sp.zn.

30 Cdo 1873/2006, resp. rozsudek ze dne 21. prosince 2004, č.j. 30 Cdo

1525/2004-68 a analogicky též usnesení téhož soudu ze dne 31. ledna 2006, č.j.

30 Cdo 111/2006-130). Podané dovolání bylo proto odmítnuto podle § 243b odst. 5

o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c/ téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst.

5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 o.s.ř., neboť žalobce s

ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v

dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. března 2009

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu