USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Vítem Bičákem v
právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky ve
výši 1 400 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod
sp. zn. 29 C 125/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 24. 5. 2018, č. j. 13 Co 177/2018-174, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce (dále též „dovolatel“) se žalobou ze dne 3. 7. 2015 domáhal zaplacení
částky 1 400 000 Kč jako náhrady škody, dále zadostiučinění za vzniklou
psychickou, zdravotní a majetkovou újmu.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 28.
3. 2018, č. j. 29 C 125/2016-166, řízení zastavil (výrok I) a žalobci uložil
povinnost uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč (výrok II).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce napadeným
usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Podle odvolacího soudu žalobce řádně neuplatnil svůj nárok u žalované (ve
smyslu § 14 odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998 Sb.). Dále odvolací soud neshledal
jako pochybení to, že soud prvního stupně nevyzval žalobce k odstranění
nedostatku podmínky řízení (tj. neuplatnění zmíněného nároku žalobcem u
příslušného úřadu), neboť žalobce je účastníkem (žalobcem) v mnoha řízeních
stejného druhu a byl již mnohokrát vyzván k odstranění vad svých návrhů, včetně
poučení o zastavení řízení, pokud vady podání neodstraní. S těmito poznatky je
odvolací soud obeznámen z vlastní úřední činnosti. Za tohoto stavu věci by bylo
dle odvolacího soudu trvání na požadavku výzvy s poučením k odstranění
uvedeného nedostatku podmínky řízení neefektivní a formalistické. Odvolací soud
poukazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS
2291/13, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo
2349/2016, obojí ve věci opakovaného poučování jednoho a téhož účastníka řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání. Usneseními ze dne 3. 8. 2018, č. j. 29 C 125/2016-178, č. j. 29 C 125/2016-179,
doručenými žalobci dne 21. 8. 2018 vyzval soud prvního stupně žalobce, aby si
pro podání dovolání v této věci zvolil ve lhůtě 15 dnů zástupcem advokáta (s
předložením plné moci ve lhůtě), a také aby ve stejné lhůtě zaplatil soudní
poplatek za dovolání s tím, že neučiní-li tak, dovolací soud řízení zastaví. Žalobce na tyto výzvy reagoval podáním k soudu ze dne 22. 8. 2018, ve kterém
požádal jak o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, tak o osvobození od
soudních poplatků pro dovolání. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2
zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle § 138 odst. 1 věty první o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat
účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry
účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění
práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze
výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být
odůvodněno. Podle § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem,
jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele
nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání
dovolatele prokazující, nebyly předloženy. Podle § 241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v § 241,
postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno
opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti
rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné. V řízení byla soudy opakovaně zamítnuta žádost žalobce o ustanovení zástupce
(srov. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 12. 2016, č. j. 29 C
125/2016-124, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2017, č. j. 13 Co 56/2017-137, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 1. 2018, č. j. 29 C 125/2016-158, ve spojení s usnesením Městského soudu v
Praze ze dne 12. 2. 2018, č. j. 13 Co 41/2018-164), přičemž vždy dospěly soudy
k závěru, že se v daném případě jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z
toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je
obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být
vyhověno. Pro závěr, zda jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování
práva ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., platí v řízení před soudem
prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení vždy shodná hlediska
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013,
uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014;
rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná na www.nsoud.cz).
Za daného stavu by opětovné rozhodování soudu prvního stupně o žádosti žalobce
o ustanovení zástupce pro dovolací řízení bylo projevem přepjatého formalismu. Žalobci je povinnost zastoupení advokátem v dovolacím řízení dlouhodobě známa,
přesto si opakovaně zástupce pro dovolací řízení nevolí, ačkoliv jsou mu známy
i důsledky takového postupu. Jak přitom vyplývá i z rozhodovací praxe Ústavního
soudu, je možné z uvedeného důvodu přistoupit k zastavení dovolacího řízení i v
případech, kdy žalobce ke splnění uvedené podmínky v konkrétním případě ani
nebyl vyzván (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS
2291/13; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz). V situaci, kdy žalobce ani dodatečně neodstranil nedostatek povinného
zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 10. 2018
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu