U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Bohumilem Dvořákem v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 126/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2017, č. j. 62 Co 208/2017-25, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 28. 4. 2017, č. j. 15 C 126/2017-13, kterým byla pro neodstraněné vady odmítnuta žaloba ze dne 30. 3. 2017. Zároveň tímto usnesení soud prvního stupně nevyhověl žádosti žalobce o ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů. O nákladech řízení resp. odvolacího řízení bylo jak soudem prvního stupně, tak odvolacím soudem rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně, podle něhož žaloba nesplňovala základní náležitosti návrhu na zahájení řízení, když v ní ani přes výzvu soudu prvního stupně nebyly dostatečně srozumitelně a určitě vylíčeny základní skutkové okolnosti, na základě nichž se žalobce domáhá svého nároku. S ohledem na to považoval za správný i závěr, že v případě podané žaloby jde o zjevné bezúspěšné uplatňování práva, a žalobce proto nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a tedy ani pro to, aby mu byl bezplatně ustanoven zástupce z řad advokátů.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 1. 8. 2017, č. j. 15 C 126/2017-31, byl proto žalobce vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Zároveň soud žalobce poučil, že neučiní-li tak do patnácti dnů, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce na uvedenou výzvu reagoval pouze podáním nové žádosti o ustanovení advokáta ze dne 8. 8. 2017. O této žádosti soud prvního stupně již nerozhodoval a věc předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8.
4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
Uvedený závěr se přiměřeně uplatní i v případě, že dovolání nezastoupeného účastníka (který sám nemá právnické vzdělání) směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro celé řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4347/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4262/2016). Dovolací soud proto splnění podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů zkoumal sám, přičemž dospěl k závěru, že předpoklady podle § 30 o.
s. ř. ve spojení s § 138 o. s. ř. nejsou splněny. Dovolací soud se ztotožnil s právními závěry nižších soudů, že v případě žalobce jde o zjevně bezúspěšné uplatňování práva, když ani přes výzvu soudu prvního stupně nedoplnil žalobu o základní skutkové okolnosti, na základě nichž by bylo možné alespoň předběžně posoudit její důvodnost. S ohledem na to v projednávaném případě nejsou splněny předpoklady pro osvobození žalobce od soudních poplatků dle § 138 odst. 1 o. s. ř.
Pro závěr o zvlášť závažných důvodech pro přiznání osvobození od soudních poplatků, nesvědčí ani okolnost, známá dovolacímu soudu z jeho činnosti, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení (převážně totožného obsahu), v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12.
2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). Protože žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř., nesplňuje ani podmínku pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle § 30 o. s. ř., aby žalobci byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů. V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o.
s. ř. řízení o dovolání zastavil. Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.