U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní
věci žalobce L. A.,
zastoupeného advokátkou, proti žalované D. A., zastoupené advokátem, o
zaplacení 128.000,- Kč, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 14 C
233/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28.
května 2008, č.j. 16 Co 181/2006-96, t a k t o :
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§ 243c odst. 2 o.s.ř.)
Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne 14. října 2005, č.j. 14 C
233/2004-74, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal proti žalované zaplacení
částky 128.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení a povinnosti zaplatit
soudní poplatek. Vyšel
ze zjištění, že žalobce má se žalovanou v podílovém spoluvlastnictví rodinný
dům v B. č.p. 303. S jeho stavbou pomáhal (zletilý) syn žalované z prvního
manželství, který od dokončení domu obývá se svou rodinou první patro a hradí
jeho nutné opravy. Žalovaná obývá v přízemí domu dvě místnosti a kuchyň. Další
dvě místnosti má žalobce uzamčeny, přičemž užívá ještě garáž a bere užitky ze
zahrady. Žalobce tvrdí, že mu žalovaná dlouhodobě brání v užívání domu, a
požaduje proto na ní vydání bezdůvodného obohacení, které jí mělo vzniknout za
období září 2002 až duben 2005 užíváním bytových prostor v domě nad rámec
jejího spoluvlastnického podílu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že
žalovaná není ve věci pasivně legitimována. Oba účastníci jsou vlastníci
ideální jedné poloviny předmětné nemovitosti, přičemž žalovaná užívá zhruba
jednu čtvrtinu domu, a žádným způsobem žalobci v užívání domu nebrání. Osobou,
které tak vzniklo bezdůvodné obohacení je pak syn žalované, který v domě bydlí
s rodinou.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. května 2008, č.j. 16 Co 181/2006-96,
podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) rozsudek
soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Ztotožnil se se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, podle něhož do
rozvodu manželství účastníků byla nemovitost užívána na základě konkludentní
dohody účastníků též synem žalované. Teprve podáním této žaloby byl uvedený
souhlas ze strany žalobce odvolán. Žalovaná nemovitost neužívá nad rámec svého
ideálního spoluvlastnického podílu, když užívá (ve skutečnosti) menší díl.
Odvolací soud poukázal na to, že pokud není žalobce se způsobem užívání
nemovitosti srozuměn, může podat návrh na úpravu užívání věci či na zrušení a
vypořádání podílového spoluvlastnictví.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupkyni žalobce dne 18. června 2008 a
právní moci nabyl dne 20. června 2008.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podal žalobce dne 11. července 2008
včasné dovolání, jehož přípustnost vyvozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c)
o.s.ř.
a má za to, že je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b)
(rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Namítá, že dosavadní
judikatura Nejvyššího soudu ČR kvalifikovala užívání věci nad rámec
spoluvlastnického podílu jako bezdůvodné obohacení, což je v rozporu s výkladem
odvolacího soudu opřeného
o nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 471/2005. Jestliže uplatněný nárok
nelze z tohoto pohledu považovat za nárok z bezdůvodného obohacení, lze jej
podřadit pod nárok na náhradu podle ustanovení § 137 odst. 1 o.z., a to při
nezměněných skutkových závěrech ode dne 25. července 2003. Odvolací soud
nesprávně aplikoval nález Ústavního soudu ČR, když žalovaný nárok neposoudil
podle uvedeného ustanovení o.z. Žalobce navrhuje, aby dovolací soud rozsudek
Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.
K podanému dovolání nebylo podáno vyjádření.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II. bodu 12.
zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že
dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b)
o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož
zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce
zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Odvolací soud za
základ svého rozhodnutí vzal faktické zjištění, že žalovaná není pasivně
legitimovaná, protože dotčené bytové prostory v domě účastníků užívá třetí
osoba, přičemž žalovaná užívá nemovitost v menším rozsahu, než by odpovídalo
jejímu spoluvlastnickému podílu (což činí nepřípadným i poukaz dovolatele na
ustanovení § 137 odst. 1 o.z.). Tyto závěry pak dovolání není způsobilé
vyvrátit. Současně je třeba připomenout, že pokud odvolací soud (a následně pak
též dovolatel v podaném dovolání) poukazuje na diference aktuální judikatury
Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu České republiky, pak řešení této otázky
ve skutečnosti nebylo – jak již bylo naznačeno – předmětem napadeného
rozhodnutí (není tak naplněn dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2
písm. b/ o.s.ř.). Pokud z dovolání případně vyplývá faktické uplatnění
dovolacího důvodu podle 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., pak nesměřuje k podmínce
existence právní otázky zásadního významu, a jestliže z obsahu dovolání
případně vyplývá i dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř.,
nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1
písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne
29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopise
Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.
března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní
judikatura, ročník 2006). Podané dovolání proto bylo odmítnuto podle § 243b
odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst.
5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, a § 151 o.s.ř., když žalobce s
ohledem na jeho výsledek nemá na náhradu těchto nákladů nárok, přičemž však
žalované
v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. prosince 2009
JUDr. Pavel P a v l í k , v.
r.
předseda senátu