30 Cdo 4147/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní
věci žalobkyně Ing. R. T., zastoupené JUDr. Josefem Soukupem, advokátem se
sídlem v Praze 4, Otakarova č. 5, proti žalovanému M. F., zastoupenému Mgr.
Jarmilou Grumlovou, advokátkou se sídlem v Kolíně 3, Politických vězňů č. 98, o
zaplacení 22.200,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod
sp. zn. 8 C 126/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v
Praze ze dne 7. dubna 2009, č.j. 31 Co 94/2009-139, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího
řízení částku 3.682,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám
Mgr. Jarmily Grumlové, advokátky se sídlem v Kolíně 3, Politických vězňů č. 98.
Stručné odůvodnění
(§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. dubna 2009, č.j. 31 Co 94/2009-139,
potvrdil podle § 219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) rozsudek
soudu prvního stupně ze dne 18. listopadu 2008, č.j. 8 C 126/2006-114, kterým
byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni 22.200,- Kč s
příslušenstvím a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Současně rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dne 9. září 2009 dovolání,
jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., přičemž
jako dovolací důvod uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném
právním posouzení věci ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil
k dalšímu řízení. K podanému dovolání se vyjádřil žalovaný, navrhl jeho odmítnutí a požádal o
náhradu nákladů dovolacího řízení. Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění
tohoto procesního předpisu účinného do 30 června 2009. Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního
stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že
byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1
písm. c/ o.s.ř.). Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. však dovolání podle
ustanovení § 237 odst. 1 téhož zákona není přípustné ve věcech, v nichž
dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím
20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž k příslušenství
pohledávky se přitom nepřihlíží. V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika
samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má
rozhodnutí o každém z nich charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání
je třeba zkoumat samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly
uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí o částce, která představuje vyčíslení
více samostatných nároků a o níž odvolací soud rozhodl jedním výrokem, se
zkoumá ve vztahu ke každému z nároků samostatně (obdobně srovnej usnesení
Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. června 2008, sp.zn. 32 Odo 747/2002 a usnesení
téhož soudu ze dne 31. ledna 2003, sp. zn. 30 Cdo 3542/2008). Jak vyplývá z obsahu spisu, odvolací soud rozhodoval v posuzované věci o
částce, která se skládá ze dvou samostatných nároků. Jednak z titulu vydání
bezdůvodného obohacení ze smlouvy o dílo v částce 16.000,- Kč a jednak z titulu
náhrady škody v částce 6.200,- Kč. Soud tak rozhodoval o samostatných nárocích
na peněžitá plnění nepřevyšujících 20.000,- Kč, byť uplatněných v rámci jediné
žaloby. Přípustnost dovolání tak podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není
dána, a to ani přes nepřiléhavé poučení odvolacího soudu o této otázce.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) proto podané
dovolání odmítl (§ 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c/ téhož
zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst.
5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 a 146 odst. 3 o.s.ř., když
v dovolacím řízení žalovanému vznikly náklady spojené s jeho zastoupením
advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 2.768,50 Kč [srov. § 2 odst.
1, § 3 odst. 1. bod 4, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, a § 16 písm. 2 a § 18 odst.
1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006
Sb. účinné od 1. 9. 2006] a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v
částce 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele
provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů
dovolacího řízení činí 3.068,50 Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané
hodnoty představována částkou 3.682,20 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. prosince 2010
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu