U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
senátu JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka, v
právní věci žalobců: a) Ak. arch. I. A., b) Ing. V. A., c) L. B., d) L. P., e)
J. R., f) J. S., g) J. Š., h) Ing. V. Š., ch) I. Z., i) M. Z., a j) obci P.,
identifikační číslo osoby 433 13 657, zastoupených Mgr. Vítězslavem Dohnalem,
advokátem v Táboře, Příběnická 1908, proti žalovaným 1) M. K., zastoupenému
Mgr. Markem Plajnerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 23, a 2) JUDr.
M. Z., zastoupenému Mgr. Janem Lukovským, advokátem se sídlem v Ostravě,
Moravské Ostravě, Sokolská třída 451/11, o určení vlastnictví, vedené u
Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 10 C 55/2011, o dovolání žalovaného 2)
proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. ledna 2015, č. j. 10 Co
287/2014-339, takto:
I. Dovolání žalovaného 2) se odmítá.
II. Ve vztahu mezi žalobci a) až i) a žalovaným 2) nemá žádný z těchto
účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í
(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného 2) (dále též „dovolatel) proti nákladovému výroku V. v
záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Praze (dále již „odvolací soud“),
není ve smyslu § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť výše nákladů
řízení, jež by dovolateli měly oba soudy uvedenými rozhodnutími odepřít (v
součtu) nepřevyšuje částku 50.000,- Kč. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sen. zn. 29 ICdo 34/2013,
uveřejněného pod č. 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v případě,
kdy soud účastníku odepřel náhradu nákladů řízení, je pro posouzení, zda
dovoláním napadenými výroky o nákladech řízení bylo rozhodnuto o peněžitém
plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, určující výše nákladů řízení, jejichž
náhradu takto soudy dovolateli odepřely. Dovolací soud proto přistoupil k výpočtu částky, která mohla být dovolateli
napadeným rozhodnutím odvolacího soudu, respektive rozhodnutími obou soudů
odepřena, přičemž dospěl k následujícím závěrům. V daném případě bylo předmětem řízení určení vlastnického práva k předmětným
pozemkům, jež byly žalující obcí j) (za platnosti a účinnosti občanského
zákoníku č. 40/1964 Sb. a zákona č. 128/2000 Sb., o obcích /obecní zřízení/,
vše v rozhodném znění) prodány dovolateli za kupní cenu 2.137,- Kč. Vzhledem k
tomu, že tyto nemovitosti byly penězi ocenitelné, je (z hlediska posuzování
přípustnosti dovolání) nezbytné při zjišťování (v úvahu přicházející) náhrady
nákladů (prvoinstančního i odvolacího) řízení vycházet nikoliv z paušální
tarifní hodnoty podle § 9 odst. 3 písm. a), respektive nyní podle § 9 odst. 4
písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, nýbrž z § 8 odst. 1 téhož
advokátního tarifu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 4084/2014, které je veřejnosti přístupné na
internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz). S ohledem na výše uvedené by proto (dovolatelem účelně vynaložené) náklady
prvoinstančního řízení měly – v případě jeho procesního úspěchu - činit 6.776,-
Kč (odměna advokáta dovolatele sestávající ze 4 úkonů právní služby po 1.000,-
Kč, 4 paušálů hotových výloh po 300,- Kč, náhrady za promeškaný čas ve výši
400,- Kč, to vše ještě s připočtením 21 % sazby DPH ve výši 1.176,- Kč) a
náklady odvolacího řízení 1.573,- Kč (za 1 úkon právní služby po 1.000,- Kč, 1
tzv. režijní paušál po 300,- Kč, to vše s připočtením částky 273,- Kč
představující sazbu 21 % DPH). Jelikož součet uvedených částek představujících možnou výši náhrady nákladů
řízení před oběma soudy, které při procesním úspěchu by bylo možné dovolateli
přiznat, činí 8.349,- Kč, je zjevné, že v tomto případě dovolání dovolatele
není ve smyslu § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, a Nejvyššímu soudu
tudíž nezbylo, než je ve smyslu § 243c odst. 1 o. s. ř odmítnout. I když v případě odmítacího usnesení není zapotřebí nákladový výrok odůvodňovat
(§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.), přesto je vhodné uvést, že žalobcům
uvedeným v ad II.
nebylo možné náhradu nákladů dovolacího řízení přiznat, neboť
jejich písemné vyjádření k dovolání zcela pominulo důvod, pro který nakonec
bylo toto dovolání odmítnuto, takže z uvedeného hlediska nelze hovořit o účelně
vynaložených výdajích žalobců v souvislosti s jejich zastoupením advokátem v
tomto dovolacím řízení. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.