30 Cdo 4218/2019-214
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Michaela Nipperta v právní
věci žalobce: B. C., narozen dne XY, bytem XY, zastoupeným JUDr. Matoušem
Jírou, advokátem se sídlem v Praze 1, 28. října 1001/3 proti žalované České
republice – Ministerstvu spravedlnosti, identifikační číslo osoby 00025429, se
sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o 1 240 000 Kč s příslušenstvím, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 54/2017, o dovolání žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2019, č. j. 18 Co 152/2019-188,
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2019, č. j. 18 Co 152/2019-188,
se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
I. Dosavadní průběh řízení
1. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C
54/2017 se žalobce domáhal vůči žalované částky 1 240 000 Kč s příslušenstvím,
která představuje částku ve výši 990 000 Kč zadostiučinění za nemajetkovou újmu
způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Policie ČR pod sp. zn.
KRPA-43249/TČ-2013-001193 a částku ve výši 250 000 Kč zadostiučinění za
nemajetkovou újmu způsobenou žalobci vydáním nezákonných rozhodnutí v témže
řízení.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne
19. 7. 2018, č. j. 26 C 54/2017-128, ve znění opravného usnesení Obvodního
soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 10. 2018, č. j. 26 C 54/2017-151, a opravného
usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 5. 2019, č. j. 26 C
54/2017-174, rozhodl tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku
67 375 Kč s příslušenstvím (výrok II.) jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu
způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Policie ČR pod sp. zn.
KRPA-43249/TČ-2013-001193; žaloba o zaplacení 1 172 265 Kč s příslušenstvím
3. Dovoláním napadeným usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací
rozhodl ve věci žalobce tak, že se rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o
věci samé (II. a III.) a v nákladovém výroku (IV.) zrušuje a řízení se
zastavuje (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok II.
a III.).
4. Odvolací soud se nejprve zabýval podmínkami řízení. Vyšel přitom z
následujících skutkových zjištění ze spisu. Řízení bylo zahájeno dne 7. 3. 2017
doručením žaloby soudu prvního stupně, a to pro náhradu nemajetkové újmy
způsobené nesprávným úředním postupem a nezákonným rozhodnutím ze strany orgánu
činného v trestním řízení. K žalobě byla připojena prostá kopie plné moci (č.
l. 16) ze dne 11. 7. 2007, která zmocňovala advokáta k zastupování žalobce ve
všech právních věcech i v rozsahu práv a povinností podle trestního řádu,
občanského soudního řádu, správního řádu, zákoníku práce, obchodního zákoníku a
dalších procesních předpisů a zejména k zastupování při vymáhání nároků za
nezaplacenou mzdu a k zastupování žalobce v trestním řízení. Advokát byl
následně soudem prvního stupně vyzván usnesením, č. j. 26 C 54/2017-73, k
doložení plné moci s úředně ověřeným podpisem. Advokát zaslal soudu prvního
stupně plnou moc ze dne 30. 8. 2017 (č. l. 75), která obsahovala razítko „XY“.
V průběhu řízení před soudem prvního stupně se měnily identifikační údaje
žalobce (datum narození a bydliště v XY) a žalobce se řízení osobně neúčastnil.
Odvolací soud proto zhodnotil plnou moc ze dne 30. 8. 2017 (č. l. 75) jako
nedostačující k závěru, že by k udělení plné moci k vedení předmětného řízení
ze strany žalobce advokátovi skutečně došlo, a proto dle § 28 odst. 4 zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s.
ř.“) vyzval předseda senátu advokáta usnesením ze dne 16. 7. 2019, č. j. 18 Co
152/2019-181, doručeným advokátovi dne 22. 7. 2019, aby ve lhůtě 30 dnů ode dne
doručení usnesení předložil plnou moc udělenou mu žalobcem s ověřeným podpisem
žalobce, přičemž toto ověření mělo být provedeno v souladu s Úmluvou o zrušení
požadavku ověřování cizích veřejných listin, publikovanou pod č. 45/1999 Sb.,
jíž jsou Česká republika a Rumunsko signatáři (dále jen „Úmluva o zrušení
požadavku ověřování cizích veřejných listin“), a současně byl advokát poučen,
že nebude-li plná moc s řádně vyplněnou doložkou (tzn. dle vzoru doložky s
ověřenou Apostilou obsaženou v přílohách Úmluvy o zrušení požadavku ověřování
cizích veřejných listin) ověřovat podpis žalobce, bude řízení pro nedostatek
podmínek řízení zastaveno dle § 104 odst. 1 o. s. ř.
5. Dne 23. 7. 2019 zaslal advokát odvolacímu soudu prostou kopii plné
moci ze dne 31. 7. 2018 (č. l. 185), sepsanou v českém a cizím jazyce,
koncipovanou tak, aby advokát žalobce zastupoval ve všech právních věcech i v
rozsahu práv a povinností podle trestního řádu, občanského soudního řádu,
správního řádu, zákoníku práce, obchodního zákoníku a dalších procesních
předpisů a zejména k uplatnění nároku na náhradu škody a na zadostiučinění za
nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním
postupem; druhá strana plné moci obsahovala kopii Prohlášení o pravosti podpisu
vyhotovené dne 31. 7. 2018 v XY advokátkou, Mgr. Kristínou Tisovou, se sídlem v
Praze 1, 28. Října 1001/3, jako úřední ověření podpisu dle § 25a zákona č.
85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o
advokacii“). Po právní stránce zhodnotil odvolací soud plnou moc ze dne 31. 7.
2018 (č. l. 185) jako nesplňující požadavek na ověření podpisu žalobce tak, aby
ověření obsahovalo Apostilu dle vzoru obsaženého v Příloze Úmluvy o zrušení
požadavku ověřování cizích veřejných listin, a proto odvolací soud uzavřel, že
žaloba byla podána osobou k tomu neoprávněnou, což je nedostatek řízení, pro
který nelze v řízení pokračovat. Z tohoto důvodu odvolací soud rozsudek soudu
prvního stupně v napadených výrocích o věci samé a v akcesorických nákladových
výrocích zrušil dle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a zároveň řízení dle § 221
odst. 1 písm. c) o. s. ř. zastavil.
II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Rozsudek odvolacího soudu do všech jeho výroků napadl žalobce
prostřednictvím svého advokáta dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že
dovoláním napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo
procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu, a na vyřešení otázek hmotného nebo
procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu doposud nebyly vyřešeny.
Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Dovolatel
namítá následující:
a) Odvolací soud se odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, a
to konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo
3461/2011, když prohlášení advokáta o pravosti podpisu dle § 25a zákona o
advokacii považoval za veřejnou listinu;
b) Odvolací soud založil své rozhodnutí na posouzení otázky, která
nebyla v praxi dovolacího soudu doposud řešena, a to, zda se Úmluva o zrušení
požadavku ověřování cizích veřejných listin vztahuje na soukromé listiny nebo
na veřejné listiny vydané domovským státem;
c) Odvolací soud založil své rozhodnutí na posouzení otázky, která
nebyla v praxi dovolacího soudu doposud řešena, a to, zda Úmluva o zrušení
požadavku ověřování cizích veřejných listin vylučuje možnost učinit prohlášení
advokáta o pravosti podpisu dle § 25a zákona o advokacii v cizím státě;
d) Odvolací soud založil své rozhodnutí na posouzení otázky, která
nebyla v praxi dovolacího soudu doposud řešena, a to, zda účastník řízení,
který je cizincem, dostojí požadavku na předložení plné moci s úředně ověřeným
podpisem dle § 28 odst. 4 o. s. ř., jestliže předloží plnou moc s podpisem, o
němž advokát učinil prohlášení o pravosti dle § 25a zákona o advokacii;
e) Odvolací soud založil své rozhodnutí na posouzení otázky, která
nebyla v praxi dovolacího soudu doposud řešena, a to, zda může soud v rámci
postupu dle § 28 odst. 4 o. s. ř. požadovat po účastníkovi řízení předložení
plné moci, jejíž podpis bude ověřen konkrétně stanoveným postupem, resp.
postupem dle Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin;
f) Odvolací soud založil své rozhodnutí na posouzení otázky, která
nebyla v praxi dovolacího soudu doposud řešena, a to, zda je procesním
pochybením soudu, jestliže nevyrozumí účastníka řízení o tom, že ověřená plná
moc, kterou na výzvu soudu doložil, je z pohledu soudu stále nedostačující, a
řízení z tohoto důvodu zastaví;
g) Odvolací soud se odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, a
to konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo
4707/2018, když zastavil řízení z důvodu nepředložení ověřené plné moci udělené
advokátovi k zastupování účastníka řízení s Apostilou dle Úmluvy o zrušení
požadavku ověřování cizích veřejných listin, aniž předtím vyzval samotného
účastníka řízení k vyjádření se k tomuto postupu, přestože z obsahu spisu
vyplývá, že advokát zastupoval tohoto účastníka řízení v předcházejícím
trestním řízení a soudu byla předložena plná moc s ověřeným podpisem v
domovském státě účastníka řízení a zároveň plná moc s podpisem, jehož ověření
dle Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin bylo nahrazeno
prohlášením o pravosti podpisu dle § 25a zákona o advokacii.
7. S ohledem na právě uvedené dovolatel navrhuje, aby dovolací soud
rozsudek v celém rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
8. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl
podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9.
2017 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen "o. s. ř.".
10. Dovolání bylo podáno včas a bylo sepsáno advokátem. Otázka, zda je
žalobce (dovolatel) v řízení (též v řízení dovolacím) řádně zastoupen [popř.
naopak, zda zástupce v řízení zastupuje žalobce (tj. osobu oprávněnou dovolání
podat)] je předmětem dovolacího přezkumu. Jak vyplývá z dosavadní judikatury
Nejvyššího soudu (viz usnesení ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4939/2014)
je za daných okolností třeba a priori považovat podmínku legitimace dovolatele
a podmínku oprávnění k zastupování za danou, byť by výsledkem dovolacího řízení
byl závěr s uvedeným předpokladem rozporný a dovolání bylo odmítnuto jako
podané neoprávněnou osobou. Dovolací soud tedy posuzoval, zda je dovolání s to
zpochybnit závěry odvolacího soudu ohledně nutnosti řízení zastavit pro
neodstranění odstranitelné podmínky řízení (shodně viz např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4707/2018).
11. Dovolatel namítá, že odvolací soud v dovoláním napadeném rozhodnutí
pochybil, když prohlášení advokáta o pravosti podpisu považoval za veřejnou
listinu, čímž se měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a
to konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo
3461/2011, ze kterého mj. vyplývá, že prohlášení advokáta o pravosti podpisu
jednající osoby není veřejnou listinou ve smyslu § 134 o. s. ř., i když
obsahuje všechny náležitosti požadované § 25a zákona o advokacii. Uvedená
námitka však přípustnost nezakládá, neboť z dovoláním napadeného rozhodnutí
nikterak nevyplývá, že by odvolací soud považoval prohlášení advokáta o
pravosti podpisu za veřejnou listinu, a proto nelze než konstatovat, že se
odvolací soud v tomto směru od dovolatelem uvedené judikatury neodchýlil.
12. Ani námitka dovolatele, dle které se měl odvolací soud odchýlit od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4707/2018, když zastavil řízení z
důvodu nepředložení ověřené plné moci udělené advokátovi k zastupování
účastníka řízení s Apostilou dle Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích
veřejných listin, aniž předtím vyzval samotného účastníka řízení k vyjádření se
k tomuto postupu, přípustnost nezakládá, neboť se odvolací soud od dovolatelem
uvedené judikatury neodchýlil.
13. Dle § 28 o. s. ř. zástupci, jejž si účastník zvolil, udělí písemně
nebo ústně do protokolu procesní plnou moc nebo plnou moc jen pro určité úkony
(odst. 1). Podpisy na písemné plné moci, na odvolání plné moci nebo na její
výpovědi musí být úředně ověřeny, jen stanoví-li to zákon nebo rozhodl-li tak
předseda senátu (odst. 4).
14. Dle § 32 odst. 1 o. s. ř. každý, kdo v řízení vystupuje jako
zástupce účastníka, popřípadě jako jeho další zástupce, musí své oprávnění
doložit již při prvním úkonu, který ve věci učinil.
15. Dle § 50b o. s. ř. má-li účastník zástupce, doručuje se pouze tomuto
zástupci, nestanoví-li zákon jinak (odst. 1). Má-li účastník zástupce s
procesní plnou mocí, nařídí předseda senátu doručení písemností (elektronického
dokumentu) jen tomuto zástupci, nestanoví-li zákon jinak (odst. 2). Udělil-li
účastník plnou moc pouze pro určité úkony, nařídí předseda senátu doručení
písemnosti (elektronického dokumentu) pouze jeho zástupci, jen jestliže ho k
tomu plná moc výslovně opravňuje, nestanoví-li zákon jinak (odst. 3). Písemnost
se doručuje rovněž účastníku, a) má-li se účastník osobně dostavit k výslechu
nebo k jinému úkonu soudu nebo má-li něco jiného v řízení osobně vykonat, b)
je-li účastník zastoupen zákonným zástupcem podle § 23, c) jde-li o doručení
usnesení o ustanovení opatrovníka dle § 29; usnesení o ustanovení opatrovníka
účastníku, jehož pobyt není znám, účastníku, jemuž se nepodařilo doručit na
známou adresu v cizině, neznámým dědicům zůstavitele, nebyl-li dosud v řízení o
dědictví stanoven okruh jeho dědiců, a právnické osobě, která jako účastník
řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni
jednat, nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat, se však
doručuje jen ostatním účastníkům řízení a ustanovenému opatrovníku a vyvěsí se
na úřední desce soudu, d) byl-li účastníku ustanoven opatrovník proto, že se
nemůže z jiných zdravotních důvodů než pro postižení duševní poruchou nikoliv
jen po přechodnou dobu účastnit řízení, nebo že není schopen se srozumitelně
vyjadřovat, e) rozhodne-li tak soud (odst. 4).
16. Dle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení,
který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může
pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout ve věci samé. Nezdaří-li se
nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
17. Z dovolatelem uvedené judikatury dovolacího soudu mj. vyplývá, že se
soud může obrátit s výzvou k doložení plné moci v případě nedoložení plné moci
nebo nedostatečné plné moci přímo na samotného účastníka, a to buď v případech
nestandardních, nebo i v jiných případech, přičemž pak lze tento postup vnímat
jako procesně vstřícnější, leč nikoliv nezbytný. S odkazem na právě uvedené
závěry dovolatel namítá, že odvolací soud měl dospět k závěru, že jde o případ
nestandardní, když právní zástupce zastupoval účastníka v souvisejícím trestním
řízení, a proto se měl obrátit přímo na samotného účastníka s výzvou ke
sdělení, kdo je jeho zástupcem a jaký je jeho postoj k postupu odvolacího
soudu. Z dovolatelem uvedené judikatury také vyplývá možnost soudu obrátit se
na samotného účastníka řízení s výzvou k doložení plné moci v případech, kdy to
soud uzná za vhodné; nejedná se však o povinnost, a to ani v případech
nestandardních. Nadto z uvedené judikatury dovolacího soudu nelze dovodit
povinnost soudu obrátit se na účastníka řízení ke sdělení názoru ohledně
samotného postupu soudu. S ohledem na právě uvedené nelze než uzavřít, že se
odvolací soud od dovolatelem uvedené judikatury dovolacího soudu neodchýlil,
když samotného účastníka nevyzval k vyjádření se, zda žaloba byla podána s jeho
vědomím, kdo je jeho právním zástupcem a jaký je jeho postoj k postupu
odvolacího soudu vedoucí k zastavení předmětného řízení.
18. Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání je však přípustné pro
posouzení otázek, zda se Úmluva o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných
listin vztahuje na listiny soukromé a na listiny veřejné vydané domovským
státem, zda Úmluva o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin
vylučuje možnost učinit prohlášení advokáta o pravosti podpisu dle § 25a zákona
o advokacii, zda cizinec dostojí požadavku na předložení plné moci s úředně
ověřeným podpisem dle § 28 odst. 4 o. s. ř., jestliže předloží plnou moc s
podpisem, o němž učinil advokát prohlášení o pravosti dle § 25a zákona o
advokacii, zda může soud dle § 28 odst. 4 o. s. ř. požadovat ověření plné moci
konkrétním způsobem, a zda je procesním pochybením soudu, pokud nevyrozumí
účastníka, že jím zaslaná plná moc není dle názoru soudu stále dostačující, a
řízení rovnou zastaví, neboť předestřené otázky nebyly v praxi dovolacího soudu
doposud výslovně řešeny.
IV. Důvodnost dovolání
19. Dovolání je důvodné.
20. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud
přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3
o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci.
21. Dovolací soud v tomto směru neshledal vady řízení, ve kterém bylo
vydáno dovoláním napadené rozhodnutí, ke kterým by bylo možné přihlédnout.
22. Dle § 28 odst. 4 o. s. ř. podpisy na písemné plné moci, na odvolání
plné moci nebo na její výpovědi musí být úředně ověřeny, jen stanoví-li to
zákon nebo rozhodl-li tak předseda senátu.
23. Ověřováním pravosti podpisu (legalizací) se ověřuje, že žadatel
listinu před ověřující osobou vlastnoručně podepsal nebo podpis na listině
uznal za vlastní [§ 10 zákona č. 21/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo
kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů
(dále jen „zákon o ověřování“)].
24. Ověřování pravosti podpisu provádějí orgány uvedené v zákoně o
ověřování, a to Ministerstvo vnitra, krajské úřady, obecní úřady obcí s
rozšířenou působností, obecní úřady, úřady městských částí nebo městských
obvodů územně členěných statutárních měst a úřady městských částí hlavního
města Prahy, jejichž seznam stanoví prováděcí předpis, újezdní úřady podle § 31
odst. 1 zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, držitel
poštovní licence a Hospodářská komora České republiky. Obsahují-li ověřovací
doložky vyhotovené krajským, obecním a újezdním úřadem všechny předepsané
náležitosti, jsou z pohledu § 134 o. s. ř. veřejnými listinami. Legalizaci
provádí také notáři; obsahuje-li ověřovací doložka notáře všechny předepsané
náležitosti, je veřejnou listinou [§ 6 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a
jejich činnosti (dále jen „notářský řád“)]. Ověřování pravosti podpisu
uvedenými subjekty může být provedeno i vůči cizinci (viz § 18 odst. 1 písm.
b), c) zákona o legalizaci; § 109b notářského řádu).
25. Vyžadují-li právní předpisy úřední ověření podpisu, je oprávněn
takový požadavek nahradit svým prohlášením advokát dle § 25a odst. 1 zákona o
advokacii (dále jen „prohlášení o pravosti podpisu“), které má stejné účinky
jako úřední ověření pravosti podpisu, jestliže advokát listinu sám sepsal nebo
ji jednající osoba před advokátem vlastnoručně podepsala (podle právní úpravy
účinné od 1. 4. 2006). Rovněž prohlášení o pravosti podpisu může být učiněno i
vůči cizinci [viz čl. 7 odst. 2 usnesení představenstva České advokátní komory
č. 4/2006 Věstníku ze dne 11. 4. 2006, kterým se stanoví podrobnosti o
povinnostech advokáta při činění prohlášení o pravosti podpisu, o vedení
evidence o těchto prohlášeních, o vyšším ověření těchto prohlášení a o knize
prohlášení o pravosti podpisu (usnesení o prohlášení advokáta o pravosti
podpisu); použitelné dle § 25a odst. 5 zákona o advokacii]. Prohlášení o
pravosti podpisu jednající osoby není veřejnou listinou ve smyslu § 134 o. s.
ř., i když obsahuje všechny náležitosti požadované dle § 25a zákona o
advokacii, neboť je nevydávají soudy (jiné státní orgány) České republiky a
tato prohlášení ani zvláštní právní předpisy neprohlásily za veřejnou listinu;
přesto má prohlášení o pravosti podpisu stejné právní účinky jako úřední
ověření podpisu vyžadované zvláštními právními předpisy (k tomu srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3461/2011).
26. V případě občana cizího státu, který je signatářem Úmluvy o zrušení
požadavku ověřování cizích veřejných listin, může být ověření pravosti podpisu
provedeno také vydáním veřejné listiny na území příslušného cizího státu, resp.
v souladu s právními předpisy příslušného cizího státu u jeho úřadů (orgánů), s
tím, že tato veřejná listina bude při předložení v tuzemsku v souladu s Úmluvou
o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin osvobozena od povinnosti
legalizace (článek 2 Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných
listin). Pro účely Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin
se považují za veřejné listiny listiny vydané soudním orgánem státu, včetně
listin vydaných státním zástupcem, vyšším soudním úředníkem nebo soudním
vykonavatelem, listiny vydané správními úřady, notářské listiny, úřední
potvrzení, kterými jsou opatřeny listiny podepsané soukromou osobou, jako je
úřední potvrzení o registraci nebo potvrzení toho, že listina byla vydána
určitého data, a úřední a notářské potvrzení pravosti podpisu. Úmluva o zrušení
požadavku ověřování cizích veřejných listin naopak neplatí pro listiny vydané
diplomatickými nebo konzulárními zástupci a správní listiny týkající se přímo
obchodních nebo celních transakcí (článek 1 Úmluvy o zrušení požadavku
ověřování cizích veřejných listin). Jediným formálním úkonem, který může být
požadován za účelem potvrzení pravosti podpisu, oprávněnosti osoby listinu
podepsat, a jestliže je to třeba, pravosti pečeti nebo razítka, jimiž je
opatřena, je připojení doložky podle článku 4 Úmluvy o zrušení požadavku
ověřování cizích veřejných listin s názvem „Apostille (Convention de La Haye du
5 octobre 1961)“, (dále jen „Apostila“), kterou vystaví příslušný úřad státu, v
němž byla listina vydána. Tento úkon však nemůže být vyžadován, pokud buď
platné zákony, předpisy nebo praxe ve státě, kde je listina předkládána, nebo
dohoda mezi dvěma nebo více smluvními státy tento úkon zrušily nebo
zjednodušily nebo osvobodily danou listinu z povinnosti ověřování (článek 3
Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin).
27. Z výše uvedeného vyplývá, že požadavek na úřední ověření podpisu dle
§ 28 odst. 4 o. s. ř. může být občanem cizího státu splněn několika způsoby.
Předseda senátu, ukládající povinnost úředního ověření podpisu na plné moci,
nemůže vyžadovat konkrétní způsob ověření pravosti podpisu, neboť všechny
způsoby ověření, provedené v souladu s tuzemskými právními předpisy nebo
právními předpisy cizího státu, který je signatářem Úmluvy o zrušení požadavku
ověřování cizích veřejných listin (v tomto případě s možností vyžadování
opatření ověření Apostilou v souladu s Úmluvou o zrušení požadavku ověřování
cizích veřejných listin), mají stejnou váhu. Cizí státní příslušník proto splní
požadavek předložení plné moci s úředně ověřeným podpisem dle § 28 odst. 4 o.
s. ř. i tehdy, pokud předloží plnou moc s prohlášením o pravosti podpisu dle §
25a zákona o advokacii; na uvedeném nemění ničeho ani skutečnost, že k vydání
prohlášení o pravosti podpisu tuzemským advokátem na jím sepsané plné moci
dojde na území cizího státu. Nadále totiž platí v právní praxi nezpochybňovaná
zásada, že plná moc je jednostranným projevem vůle adresovaným soudu, jímž
zmocnitel vůči soudu osvědčuje existenci a rozsah zmocněncova oprávnění za něj
jednat a že je třeba ji odlišovat od smlouvy od zmocnění uzavřenou mezi
zastoupeným účastníkem a zástupcem a která je právním důvodem vzniku
zastoupení. Plnou moc adresovanou českému soudu je třeba posuzovat dle zásady
legis fori místní působnosti procesních norem podle českého procesního práva.
Obava z právem nedovoleného výkonu právní služby českého advokáta na území
cizího státu tu rovněž není na místě, ostatně podpis plné moci a jeho případné
ověření ani úkonem právní služby nejsou (viz § 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. Č.
177/1996 Sb. definující převzetí a přípravu zastoupení na základě smlouvy o
poskytnutí právních služeb).
28. Úmluva o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin dopadá
na veřejné listiny, které byly vydány orgánem (subjektem) jednoho ze smluvních
států Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin dle tam
platných právních předpisů, které mají být předloženy na území jiného smluvního
státu Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin. Smyslem
Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin je osvobodit od
požadavku diplomatického nebo konzulárního ověřování veřejných listin, které
byly vydány na území jednoho ze smluvních států Úmluvy o zrušení požadavku
ověřování cizích veřejných listin (ve smyslu vydání předmětných veřejných
listin dle právních předpisů tohoto státu) a které mají být předloženy v jiném
smluvním státě Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin.
Tímto však Úmluva o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin
nezakládá výlučný způsob úředního ověření podpisu pro občany cizího státu a
nevylučuje další možnosti, jak splnit požadavek úředního ověření podpisu včetně
prohlášení o pravosti podpisu dle § 25a zákona o advokacii.
29. Odvolací soud v dovoláním napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že
požadavek na ověření podpisu žalobce s Apostilou je neslučitelný s postupem dle
§ 25a zákona o advokacii, a proto vycházel z aplikační přednosti Úmluvy o
zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin před zákonem o advokacii
dle § 10 Ústavy. Odvolací soud měl v daném případě za to, že Úmluva o zrušení
požadavku ověřování cizích veřejných listin v ustanoveních týkajících se
ověřování podpisů na listinách, které mají být použity v cizině, stanoví
zvláštní postup ověřování Apostilou příslušným a specializovaným cizím orgánem,
který vylučuje dostát požadavku na úřední ověření podpisu dle tuzemských
právních předpisů. Tento závěr odvolacího soudu v dovoláním napadeném
rozhodnutí je však neúplný, a proto nesprávný v právním posouzení, neboť (jak
již bylo výše uvedeno) Úmluva o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných
listin v ustanoveních týkajících se ověřování podpisů na listinách upravuje
způsob, jakým lze předložit veřejnou listinu vydanou na území jednoho ze
smluvních států Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin
(ve smyslu vydání veřejné listiny orgány, popř. jinými subjekty, tohoto státu)
v jiném smluvním státě Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných
listin bez nutnosti diplomatického nebo konzulárního ověřování, nikoli však
výlučný způsob, jakým lze splnit požadavek na úřední ověření podpisu na listině
dle § 28 odst. 4 o. s. ř. Dovolací soud dále konstatuje, že v posuzovaném
případě bylo vydáno prohlášení o pravosti podpisu tuzemským advokátem na jím
sepsané plné moci dle tuzemských právních předpisů, které mělo být předloženo v
tuzemsku. Skutečnost, že k vydání prohlášení o pravosti podpisu tuzemským
advokátem došlo na území jiného státu, nikoli však orgány (subjekty) jiného
státu, nezakládá rozhodující mezinárodní prvek, který by odůvodňoval aplikaci
Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin na daný případ –
takový formalistický výklad by odporoval smyslu a účelu Úmluvy o zrušení
požadavku ověřování cizích veřejných listin, a proto jej nelze akceptovat. Ani
v tomto směru tedy nelze dospět k závěru o aplikační přednosti Úmluvy o zrušení
požadavku ověřování cizích veřejných listin.
30. Ke zbylé námitce dovolatele dovolací soud uvádí, že není procesním
pochybením soudu, pokud nevyrozumí účastníka řízení o míře dostatečnosti jeho
pokusu o odstranění vady řízení v situaci, kdy byl k odstranění vady řízení
vyzván usnesením s poučením o následcích jejího neodstranění dle § 104 odst. 2
o. s. ř., a řízení zastaví. Již samotné vydání usnesení s výzvou k odstranění
vady řízení s poučením, o jakou vadu se jedná, jak ji odstranit a o následcích
jejího neodstranění je pokusem soudu o vedení účastníka k odstranění vady
řízení dle § 104 odst. 2 o. s. ř.; jestliže tímto nedojde k odstranění
předmětné vady účastníkem, soud řízení zastaví (§ 104 odst. 2 o. s. ř. věta
druhá). Poskytnutí vyrozumění účastníkovi o nedostatečnosti pokusu k odstranění
vady řízení s poskytnutím dalšího prostoru pro její odstranění se dá považovat
za krok soudu, který je vstřícnější, nikoli však nezbytný. V tomto směru tedy
nelze odvolacímu soudu v posuzovaném případě vytknout procesní pochybení, pokud
dovolatele před vydáním usnesení o zastavení řízení z důvodu neodstranění vady
řízení dle § 104 o. s. ř. neinformoval, že jím zaslanou plnou moc nebude
považovat za dostačující k odstranění vady předmětného řízení; pouze pro
úplnost dovolací soud uvádí, že samotné znění usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 16. 7. 2019, č. j. 18 Co 152/2019-181, s výzvou k odstranění vad
podmínek řízení s poučením o zastavení řízení při nesplnění výzvy k odstranění
vad podmínek řízení není v posuzovaném případě předmětem dovolacího přezkumu.
31. Z výše vyložených důvodů považoval dovolací soud rozsudek odvolacího
soudu za neúplný v právním posouzení, a tudíž za nesprávný, a proto jej podle §
243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. V posuzovaném případě šlo o to, zda lze uzavřít,
že žalobce byl vskutku zastoupen svým zástupcem na základě předložené plné
moci. Pokud odvolací soud vytvořil pro svůj právní názor stav, jenž takový
závěr vylučoval, odmítl žalobci právo na soudní ochranu. Po vrácení věci může
vykonat svůj odvolací přezkum.
32. Soudy jsou ve smyslu § 243g odst. 1, části první věty za středníkem,
o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v
tomto rozhodnutí vyslovenými.
33. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne
soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 8. 2020
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu