30 Cdo 4242/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr.Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce P. D., zastoupeného advokátem, proti žalované S. P., zastoupené advokátkou,
o 430.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 49/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2007, č.j. 19 Co 106/2007-230, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. dubna 2007, č.j. 19 Co 106/2007-230, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. května 2006, č.j.
13 C 49/2000-187, ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne 13. listopadu 2006, č.j. 13 C 49/2000-210, jímž byla žalované s odkazem na ustanovení § 457 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) uložena povinnost zaplatit žalobci částku 421.000,- Kč s 11% úrokem z prodlení od 9.10.1999 do zaplacení, a jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost vyvozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Vytýká soudům obou stupňů zejména nesprávné hodnocení důkazů a z toho vyplývající nesprávné právní hodnocení věci. Podrobněji pak připomíná konkrétní skutkové okolnosti případu. Fakticky uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení
§ 241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o.s.ř.
Dovolací soud po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že ve věci nejsou naplněny předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. Námitkami proti hodnocení důkazů soudy obou stupňů žalovaná uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř., k němuž nemohlo být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Obdobně, pokud je v dovolání uplatněn dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu. Uplatněný dovolací důvod ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. dovolatelka v zásadě nikterak nekonkretizuje a uvádí jej pouze jako důsledek vad skutkových zjištění. Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 o.s.ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. září 2009
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu