30 Cdo 426/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce V. Ch., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému Z. V., zastoupenému advokátem,
o zaplacení částky 500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 12 C 114/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. dubna 2007, č.j. 11 Co 737/2006-122, t a k t o :
Dovolání žalobce se odmítá.
Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 14.434,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Stručné odůvodnění
podle § 243c odst. 2 o. s. ř.:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. dubna 2007, č.j. 11 Co 737/2006-122, potvrdil jako věcně správný rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne
11. května 2006, č.j. 12 C 114/2001-104, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 500.000,- Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; odvolací soud též rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Žalobce uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě napadl dovoláním.
Toto dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nelze posuzovat jako rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. Dovolatel otázku výkladu ustanovení § 451 odst. 2 občanského zákoníku zpochybňuje konkrétními skutkovými tvrzeními, aniž by objasnil, v čem podle něj má spočívat naplnění jím výslovně uplatněného dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b)
o. s. ř. Pokud je takto v dovolání fakticky uplatněn (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) dovolací důvod podle 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné
pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Podané dovolání bylo proto odmítnuto podle § 243b odst. 5
o. s. ř. ve spojení s § 218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 a 146 odst. 3 o. s. ř., když v dovolacím řízení žalovanému vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 11.830,- Kč /srov. § 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 5., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006/ a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 12.130,- Kč, která je po úpravě o 19% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalovaného, představována částkou 14.434,70 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. března 2009
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu