U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v
právní věci žalobce města Kyjov, se sídlem v Kyjově, Masarykovo nám. 30,
identifikační číslo osoby: 002 85 030, zastoupeného Mgr. Zdeňkem Jouklem,
advokátem se sídlem v Brně, Jakubské nám. 4, proti žalovanému B. Ž.,
zastoupenému JUDr. Zdeňkem Bučkem, advokátem se sídlem v Kyjově, Jungmannova
1031, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v
Hodoníně pod sp. zn. 7 C 136/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 28. května 2015, č. j. 38 Co 425/2012-283, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení
částku 4.114,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Zdeňka
Joukla, advokáta se sídlem v Brně, Jakubské nám. 4.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í
(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“)
jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) konstatuje, že dovolání žalovaného (dále
již „dovolatel“) proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Brně
(dále již „odvolací soud“) není ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, neboť
napadené rozhodnutí odvolacího soudu se (z hlediska rozhodování o vlastnictví k
předmětným nemovitostem) v řešení předběžné právní otázky platnosti předmětného
právního úkonu neodchyluje od právních závěrů obsažených v kasačním rozsudku (v
této věci) dovolacího soudu ze dne 11. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 3996/2014,
přičemž dovolací soud nemá žádný důvod se od v posledně cit. rozhodnutí
judikovaných závěrů stran podmínek při nakládání s obecním nemovitým majetkem
jakkoliv odchýlit, tedy (oproti přesvědčení dovolatele) nemá za to, že by tato
dovolacím soudem vyřešená právní otázka měla být posouzena jinak. Přitom
skutková či právní polemika dovolatele s odvolacím soudem sama o sobě nezakládá
(založit nemůže) přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Nelze ani
dovodit, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu v řešení právní otázky
platnosti smlouvy o převodu obecního majetku bylo v kolizi s judikaturou
dovolacího soudu či Ústavního soudu, na kterou dovolatel ve svém dovolání
odkazuje. Je přitom zapotřebí si uvědomit, že při používání judikatury je nutno
vždy velmi pečlivě zohlednit jedinečné skutkové okolnosti toho kterého
rozsouzeného případu a současně též přihlédnout i k případné speciální právní
úpravě, což v daném případě je představováno též pravidly obsaženými v obecním
řízení (z hlediska tvorby vůle obce – coby veřejnoprávní korporace - a jejího
projevu navenek). Nedůvodně pak dovolatel ve své argumentaci odkazuje na § 3030 o. z., které v
daných poměrech nebylo možné aplikovat. K tomu Nejvyšší soud ve svém rozsudku
ze dne 16. června 2015, sp. zn. 21 Cdo 3612/2014 (jenž bude v nejbližším období
publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, neboť občanskoprávní a
obchodní kolegium rozhodlo o jeho publikaci v této sbírce) vyložil, že
přechodné ustanovení § 3030 zákona č. 89/2012 Sb. (stanovící, že „I na práva a
povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, se použijí
ustanovení části první hlavy I.“) nelze vykládat tak, že by způsobovalo
(umožňovalo) pravou zpětnou účinnost ustanovení § 1 až 14 zákona č. 89/2012 Sb. na dříve (do 31. 12. 2013) vzniklé právní vztahy (poměry). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
poslední o. s. ř.). Závěrem dovolací soud poznamenává, že dne 18. ledna 2015 obdržel elektronickou
cestou od advokáta dovolatele podání označené jako „Oznámení o ukončení
právního zastoupení žalovaného“, v němž je sice „oznamováno, že došlo k
ukončení právního zastoupení žalovaného k datu 14. ledna 2016, jako odvolatele,
kdy spis byl postoupen NS ČR dne 1. 10. 2015 s tím, že je žádáno, aby byl v
této věci obesílán přímo žalovaný“, avšak s tímto podáním nelze spojovat
procesní důsledek, který je předvídán v souvislosti s vypovězením plné moci
zástupcem (advokátem) ve smyslu § 28 odst.