Nejvyšší soud Usnesení občanské

30 Cdo 4365/2015

ze dne 2016-01-20
ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.4365.2015.1

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla

Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v

právní věci žalobce města Kyjov, se sídlem v Kyjově, Masarykovo nám. 30,

identifikační číslo osoby: 002 85 030, zastoupeného Mgr. Zdeňkem Jouklem,

advokátem se sídlem v Brně, Jakubské nám. 4, proti žalovanému B. Ž.,

zastoupenému JUDr. Zdeňkem Bučkem, advokátem se sídlem v Kyjově, Jungmannova

1031, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v

Hodoníně pod sp. zn. 7 C 136/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku

Krajského soudu v Brně ze dne 28. května 2015, č. j. 38 Co 425/2012-283, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení

částku 4.114,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Zdeňka

Joukla, advokáta se sídlem v Brně, Jakubské nám. 4.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í

(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“)

jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) konstatuje, že dovolání žalovaného (dále

již „dovolatel“) proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Brně

(dále již „odvolací soud“) není ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, neboť

napadené rozhodnutí odvolacího soudu se (z hlediska rozhodování o vlastnictví k

předmětným nemovitostem) v řešení předběžné právní otázky platnosti předmětného

právního úkonu neodchyluje od právních závěrů obsažených v kasačním rozsudku (v

této věci) dovolacího soudu ze dne 11. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 3996/2014,

přičemž dovolací soud nemá žádný důvod se od v posledně cit. rozhodnutí

judikovaných závěrů stran podmínek při nakládání s obecním nemovitým majetkem

jakkoliv odchýlit, tedy (oproti přesvědčení dovolatele) nemá za to, že by tato

dovolacím soudem vyřešená právní otázka měla být posouzena jinak. Přitom

skutková či právní polemika dovolatele s odvolacím soudem sama o sobě nezakládá

(založit nemůže) přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Nelze ani

dovodit, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu v řešení právní otázky

platnosti smlouvy o převodu obecního majetku bylo v kolizi s judikaturou

dovolacího soudu či Ústavního soudu, na kterou dovolatel ve svém dovolání

odkazuje. Je přitom zapotřebí si uvědomit, že při používání judikatury je nutno

vždy velmi pečlivě zohlednit jedinečné skutkové okolnosti toho kterého

rozsouzeného případu a současně též přihlédnout i k případné speciální právní

úpravě, což v daném případě je představováno též pravidly obsaženými v obecním

řízení (z hlediska tvorby vůle obce – coby veřejnoprávní korporace - a jejího

projevu navenek). Nedůvodně pak dovolatel ve své argumentaci odkazuje na § 3030 o. z., které v

daných poměrech nebylo možné aplikovat. K tomu Nejvyšší soud ve svém rozsudku

ze dne 16. června 2015, sp. zn. 21 Cdo 3612/2014 (jenž bude v nejbližším období

publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, neboť občanskoprávní a

obchodní kolegium rozhodlo o jeho publikaci v této sbírce) vyložil, že

přechodné ustanovení § 3030 zákona č. 89/2012 Sb. (stanovící, že „I na práva a

povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, se použijí

ustanovení části první hlavy I.“) nelze vykládat tak, že by způsobovalo

(umožňovalo) pravou zpětnou účinnost ustanovení § 1 až 14 zákona č. 89/2012 Sb. na dříve (do 31. 12. 2013) vzniklé právní vztahy (poměry). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta

poslední o. s. ř.). Závěrem dovolací soud poznamenává, že dne 18. ledna 2015 obdržel elektronickou

cestou od advokáta dovolatele podání označené jako „Oznámení o ukončení

právního zastoupení žalovaného“, v němž je sice „oznamováno, že došlo k

ukončení právního zastoupení žalovaného k datu 14. ledna 2016, jako odvolatele,

kdy spis byl postoupen NS ČR dne 1. 10. 2015 s tím, že je žádáno, aby byl v

této věci obesílán přímo žalovaný“, avšak s tímto podáním nelze spojovat

procesní důsledek, který je předvídán v souvislosti s vypovězením plné moci

zástupcem (advokátem) ve smyslu § 28 odst.