30 Cdo 4492/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce S. o. J., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) A. C., a 2) L. K., zastoupené advokátkou, o zaplacení částky 84.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 349/2004, o dovolání druhé žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. května 2007, č.j. 20 Co 115/2007-236, takto:
I. Dovolání druhé žalované se odmítá.
II. Druhá žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.777,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
Stručné odůvodnění
podle § 243c odst. 2 o.s.ř.:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. května 2007, č.j. 20 Co 115/2007-236, potvrdil jako věcně správný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne
12. prosince 2006, č.j. 31 C 349/2004-179, pokud jím bylo žalovaným uloženo zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 84.000,- Kč s 2,5% úrokem z prodlení z částky 30.000,- Kč od 16.11.2004 do zaplacení a dále s 2,5% úrokem z prodlení z částky 54.000,- Kč od 9. 9. 2005 do zaplacení, a dále uvedený rozsudek změnil tak, že ohledně dalšího úroku z prodlení žalobu zamítl; odvolací soud též rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Druhá žalovaná uvedený rozsudek Městského soudu v Praze napadla dovoláním.
Dovolací soud po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že toto dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nelze posuzovat jako rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Dovolatelka otázku výkladu ustanovení zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů zpochybňuje konkrétními skutkovými tvrzeními, aniž by objasnila, v čem podle ní má spočívat naplnění jí výslovně uplatněného dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Pokud je takto v dovolání fakticky uplatněn (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) dovolací důvod podle 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolatelka v dovolání nerozlišuje mezi jednotlivými výroky ve věci samé rozsudku odvolacího soudu. Napadá tak fakticky i výrok, kterým v rámci změny rozsudku soudu prvního stupně byla žaloba zčásti zamítnuta. V této části, jíž nebyla nikterak dotčena na svých právech, však k dovolání nebyla legitimována (§ 240 odst. 1 o.s.ř.). Podané dovolání bylo proto odmítnuto podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm.b) a c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 a 146 odst. 3 o.s.ř., když
v dovolacím řízení žalobci vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 5.395,- Kč (srov. § 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 4., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006) a v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 5.695,- Kč, která je po úpravě o 19% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalobce, představována částkou 6.777,- Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. září 2009
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu