30 Cdo 4496/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci
péče
o nezletilé děti J., a S., J., zastoupené opatrovníkem Statutárním městem O. –
Úřadem městského obvodu P., děti matky M. F., a otce J. J., zastoupeného
advokátkou, o úpravu (zákaz) styku otce s nezletilými dětmi, vedené u Okresního
soudu v Ostravě pod sp. P 814/2001, o dovolání matky proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 13. dubna 2007, č.j. 13 Co 94/2007-349, takto:
I. Dovolání matky se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále již
„odvolací soud“), kterým byl v rámci výroků I. až III. zčásti ve výrocích
rozsudku soudu prvního stupně I., II. a VI. potvrzen, ve výrocích III., IV. a
VIII. změněn a ve výroku V. zrušen a v tomto rozsahu vrácen k dalšímu řízení
rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. května 2006, č.j. „P 814/2001-310
(42 P a Nc 186/2005)“, podala matka nezletilých dětí bez zastoupení advokátem
dovolání.
Dovolání proti rozhodnutí v uvedené věci však není ve smyslu § 237 odst. 2
písm. b) o.s.ř. přípustné, neboť nesměřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu ve
věci týkající se omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení
jejího výkonu, o určení (popření) otcovství nebo o nezrušitelné osvojení, v
kterýchžto vyjmenovaných případech občanský soudní řád dovolání coby mimořádný
opravný prostředek naopak připouští. Zákon o rodině totiž vymezuje pojem
rodičovské zodpovědnosti v § 31 odst. 1 jako souhrn práv a povinností při péči
o nezletilé dítě, zejména při péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový,
rozumový a mravní vývoj, zastupování dítěte a správu jeho jmění; nezahrnuje
však omezení nebo zákaz styku rodiče s dítětem ve smyslu § 27 odst. 3 zákona o
rodině. Opatření, která je soud péče o nezletilé povinen učinit v případech,
kdy rodiče spolu nežijí (§ 50 zákona o rodině), kdy se nedohodli o podstatných
věcech při výkonu rodičovské zodpovědnosti (§ 49 zákona o rodině) nebo v
případě rozvodu manželství rodičů (§ 25, § 26 zákona o rodině), ve svých
důsledcích zpravidla vždy představují určité faktické omezení výkonu práv
jednoho nebo obou rodičů ve vztahu k nezletilému dítěti; nejde však o omezení
nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti ve smyslu § 44 odst. 2, 3 zákona o
rodině, jak byla výše vymezena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 4.
2001, č. j. 30 Cdo 2219/2000, in www.nsoud.cz).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání matky směřuje proti rozhodnutí odvolacího
soudu, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný.
Nejvyšší soud ČR proto dovolání matky podle § 243b odst. 5 věty první, § 218
písm. c) a § 241b odst. 2 o.s.ř. odmítl, aniž se mohl dále věcí zabývat a aniž
by bylo třeba přihlížet k dosud nesplněné podmínce obligatorního právního
zastoupení matky advokátem v tomto dovolacím řízení.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 věty
první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. per analogiam.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. listopadu 2009
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu