30 Cdo 4510/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci Z. R., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) Z. N., a 2) J. Ch., o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 10 C 17/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. ledna 2009, č.j. 30 Co 423/2008-91, t a k t o :
Dovolání žalobce se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Krajský soud v Praze v záhlaví citovaným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. června 2008, č.j. 10 C 17/2007-68, jímž byla zamítnuta žaloba o určení, že žalobce je výlučným vlastníkem v rozsudku specifikovaných nemovitostí, a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem, a že žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Kolíně náklady řízení ve výši 1.930,- Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Proti tomuto rozsudku, a to jak do meritorního výroku, tak i do výroků o náhradě nákladů odvolacího řízení, podal žalobce prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Žalobce v dovolání výslovně neodkazuje na jím uplatněný dovolací důvod ve smyslu § 241
odst. 2 písm. a), b) nebo odst. 3 o.s.ř., leč z obsahu jeho dovolání – ač je žalobci „známa ta skutečnost, že úkonem dovolacího soudu není přezkoumávat závěry obecných soudů ohledně skutkové stránky věci“ - je zřejmé, že žalobce podrobuje kritice skutková zjištění, neboť má za to, že soudy obou stupňů na základě provedených důkazů nesprávně zjistily skutkový stav věci. Žalobce tedy uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř., jež stanoví, že je-li dovolání přípustné podle § 237
odst. 1 písm. a) a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238
a § 238a), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu nemohl ovšem dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29.6.2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 132, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne
7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, pod číslem 130, ročník 2006). Dovolání proti výrokům o náhradě nákladů řízení rovněž není přípustné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. února 2001, sp. zn. 22 Cdo 2423/99, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 188).
Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst.5 věty první a § 218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá, § 224 odst. 1, § 151 a § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. per analogiam, neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalovaným podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, takže podmínky pro aplikaci ustanovení § 146 odst. 3 o.s.ř., stanovící, že odmítne-li soud žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení, je žalobce (navrhovatel) povinen hradit ostatním účastníkům jejich náklady, v daném případě osvědčeny nebyly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. listopadu 2009
JUDr. Karel P o d o l k a , v. r.
předseda senátu