30 Cdo 4534/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce L. J., zastoupeného advokátem, proti žalované obchodní společnosti F. P., spol. s r.o., zastoupené advokátem, o 100.000,- Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 66/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. března 2007, č.j. 3 Co 54/2006-75, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.485,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Stručné odůvodnění
(§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Městský soud v Praze výrokem I. rozsudku ze dne 15. března 2006, č.j.
32 C 66/2005-56, uložil žalované zaplatit žalobci 2.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. co do částky 98.000,- Kč žalobu zamítl a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. března 2007, č.j. 3 Co 54/2006-75, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku
ve věci samé podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že žalovaná užívala bezesmluvně v období od 12. července 2004 do května 2005 znělku v pořadu N. p., v níž žalobce podával herecký výkon. Výše bezdůvodného obohacení byla stanovena v souladu s ustanovením § 40 odst. 3 zákona č. 121/2000 Sb. (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, jako dvojnásobek odměny, která byla sjednána mezi účastníky ve smlouvě o prodloužení herecké smlouvy o jeden rok užití žalovanou od 12. 7. 2003 do 12. 7. 2004 ve výši 1.000,- Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Zejména poukazuje na to, že odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení § 40 odst. 3 autorského zákona, konkrétně pojem „obvyklá odměna“. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřila žalovaná a navrhla jeho odmítnutí.
Dovolací soud po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení § 40 odst. 3 autorského zákona odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. října 2008, sp.zn. 30 Cdo 2277/2007). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c/ téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 a 146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalované vznikly náklady spojené s jejím zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 5.990,- Kč (srov. § 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 4., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 6.290,- Kč, která je po úpravě o 19% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalované, představována částkou 7.485,10 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. července 2009
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu