30 Cdo 4619/2017-296
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Vítem
Bičákem v právní věci žalobkyně H. P., proti žalované České republice –
Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o
zaplacení 247 720 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod
sp. zn. 22 C 6/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 9. 2. 2017, č. j. 21 Co 16/2017-279, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) se žalobou domáhá zaplacení částky 247 720
Kč s příslušenstvím jako náhrady škody způsobené tím, že v důsledku rozhodnutí
Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 2250/2012-99 a č. j. 30 Cdo 1038/2013-100, jí
vznikla povinnost vrátit Ministerstvu kultury částky 129 880 Kč a 117 840 Kč,
které jí předtím Ministerstvo kultury vyplatilo, a dále povinnost k náhradě
nákladů řízení, ve kterých se vrácení uvedených částek Ministerstvo kultury po
žalobkyni domáhalo.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne
25. 5. 2016, č. j. 22 C 6/2015-113, byla žaloba zamítnuta. V rámci odvolání
proti rozsudku požádala žalobkyně o ustanovení právního zástupce.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 26. 10. 2016, č. j. 22 C 6/2015-231,
zamítl žádost žalobkyně o ustanovení právního zástupce.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně napadeným
usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně, když se ztotožnil se závěrem
soudu prvního stupně o tom, že ustanovení zástupce žalobkyni není nezbytně
třeba k ochraně jejích zájmů.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, ve kterém
zároveň opětovně požádala o ustanovení zástupce pro dovolací řízení a navrhla
odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného usnesení.
Usnesením ze dne 17. 7. 2017, č. j. 22 C 6/2015-288, doručeným žalobkyni dne
13. 8. 2017, vyzval soud prvního stupně žalobkyni, aby si ve lhůtě 5 dnů pro
podání dovolání v této věci zvolila dle § 241 odst. 1 o. s. ř. zástupcem
advokáta a aby jeho prostřednictvím podala řádné dovolání směřující proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2017, č. j. 21 Co 16/2017-279, s
tím, že nebude-li do 5 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena
podepsanému soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší
soud dovolací řízení zastaví.
Žalobkyně na tuto výzvu nereagovala a zástupce z řad advokátů si, a to ani
později, nezvolila.
Podáním došlým Nejvyššímu soudu dne 10. 10. 2017 vzala žalobkyně dovolání zpět,
neboť v současném stavu řízení postrádá dovolání smysl.
Za situace, kdy dovolatelka vzala podané dovolání zcela zpět, dovolací soud
podle § 243c odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o.
s. ř.“, dovolací řízení zastavil.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci
nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení
v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b,
§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle § 243 o. s.
ř. nelze uvažovat za situace, kdy je zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být
vyhověno. Za situace, kdy bylo dovolací řízení dovolacím soudem bez zbytečného
odkladu po předložení věci zastaveno, nebylo již o návrhu na odklad právní moci
a vykonatelnosti rozhodováno.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. října 2017
Mgr. Vít Bičák
pověřený člen senátu