30 Cdo 4665/2017-105
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Hynkem Zoubkem v právní věci žalobce M. T., nar. XY, bytem XY, o návrhu na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 0 Nc 9609/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 3. 2017, č. j. 25 Co 70/2017-79, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. Návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení byl pravomocně zamítnut usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 21. 6. 2017, č. j. 0 Nc 9609/2014-91, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové jako soudu odvolacího ze dne 31. 8. 2017, č. j. 25 Co 210/2017-100.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“ Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o.
s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Žalobce coby dovolatel není právně zastoupen, zároveň netvrdil, že má právnické vzdělání, a jeho žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení byla pravomocně zamítnuta. Výzvy ke zvolení zástupce z řad advokátů netřeba, neboť žalobce je osoba, která podává velké množství vesměs neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob a využívá v řízení všech opravných prostředků včetně nepřípustných.
Zkušenost žalobce s dovolacím řízení je zřejmá, když v soudním rejstříku Nejvyššího soudu je uvedeno celkem 23 dovolacích řízení zahájených žalobcem, takže žalobce si povinnosti být v dovolání kvalifikovaně zastoupen, jakož i následků nesplnění této povinnosti je zcela jistě vědom z paralelně probíhajících řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 153/2018).
Procesní postup dovolacího soudu je aprobován i Ústavním soudem, který ve svém usnesení ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, ve vztahu k opakovanému poučování stěžovatelů zneužívajících svého práva na přístup k soudu předestřel: „Ústavní soud byl nucen ve věcech takových stěžovatelů opakovaně konstatovat, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v konkrétním případě jako neúčelné.“
Z doposud uvedeného vyplývá, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a dovolací řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 8. 2019
Mgr. Hynek Zoubek pověřený člen senátu