30 Cdo 4667/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem Ištvánkem v právní věci žalobce P. R., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 800 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 323/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2016, č. j. 58 Co 3/2016-214, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2016, č. j. 58 Co 3/2016-222, takto:
Řízení o dovolání žalobce se zastavuje.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobce podal proti v záhlaví uvedenému usnesení dovolání, aniž splnil podmínku povinného zastoupení dle § 241 o. s. ř. a následně podal žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Soud prvního stupně usnesením ze dne 24. 5. 2016, č. j. 31 C 323/2014-262, žádost dovolatele zamítl. Usnesením odvolacího soudu ze dne 4. 8. 2016, č. j. 58 Co 278/2016-273, bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Soud prvního stupně usnesením ze dne 5. 9. 2016, č. j. 31 C 323/2014-275, dovolatele vyzval, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání, přičemž dovolateli stanovil lhůtu 10 dnů od doručení usnesení. Dovolatel na výzvu reagoval návrhem dle § 164 o. s. ř., jenž byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 19. 9. 2016, č. j. 31 C 323/2014-288, zamítnut. Dále dovolatel podal doplnění svého dovolání, aniž by splnil podmínku povinného zastoupení, přičemž poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 609/97, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3465/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4549/2014, a nález Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 2479/15, z nichž vyplývá, že pro toto dovolací řízení není potřeba, aby byl dovolatel nutně zastoupen advokátem. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015, vyplývá, že směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. V dané věci však bylo o zastoupení dovolatele v tomto dovolacím řízení pravomocně rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně č. j. 31 C 323/2014-262, jež bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu č. j. 58 Co 278/2016-273, které nebylo dovoláním napadeno. Otázka ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení již byla pravomocně vyřešena, tudíž v tomto řízení není dán prostor pro aplikaci závěrů uvedených v citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 NSČR 9/2015. Dovolací soud řízení o dovolání žalobce podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil, neboť dovolatel nesplnil podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 10. 2016
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu