30 Cdo 4696/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně CG HOLDING, s. r. o., identifikační číslo osoby 24657344, se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 34/30, proti žalované České republice – Českému telekomunikačnímu úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219, o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 99 999,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 17 C 194/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2015, č. j. 72 Co 52/2015-122, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobkyně se proti České republice domáhala zaplacení částky v celkové výši 99 999,60 Kč s příslušenstvím jako součtu jednotlivých náhrad (zadostiučinění) za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce správních řízení vedených u Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „ČTÚ“) pod sp. zn. 111 851/2010 (požadované zadostiučinění ve výši 11 666,62 Kč), sp. zn. 112 426/2010 (požadované zadostiučinění ve výši 11 666,62 Kč), sp. zn. 112 479/2010 (požadované zadostiučinění ve výši 3 333,32 Kč), sp. zn. 112 470/2010 (požadované zadostiučinění ve výši 3 333,32 Kč), sp. zn. 112 432/2010 (požadované zadostiučinění ve výši 11 666,62 Kč), sp. zn. 112 480/2010 (požadované zadostiučinění ve výši 6 666,64 Kč), sp. zn. 112 379/2010 (požadované zadostiučinění ve výši 9 999,96 Kč), sp. zn. 112 478/2010 (požadované zadostiučinění ve výši 3 333,32 Kč), sp. zn. 112 390/2010 (požadované zadostiučinění ve výši 9 999,96 Kč), sp. zn. 113 640/2010 (požadované zadostiučinění ve výši 11 666,62 Kč), sp. zn. 114 475/2010 (požadované zadostiučinění ve výši 11 666,62 Kč) a sp. zn. 133 623/2010 (požadované zadostiučinění ve výši 4 999,98 Kč).
Obvodní soud pro Prahu 9 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 28. 11. 2014, č. j. 17 C 194/2013-87, konstatoval, že nesprávným úředním postupem Českého telekomunikačního úřadu, který o návrzích vedených u něj pod sp. zn. 111 851/2010, sp. zn. 112 426/2010, sp. zn. 112 479/2010, sp. zn. 112 470/2010 , sp. zn. 112 432/2010, sp. zn. 112 480/2010, sp. zn. 112 379/2010, sp. zn. 112 478/2010, sp. zn. 112 390/2010, sp. zn. 113 640/2010, sp. zn. 114 475/2010 a sp. zn. 133 623/2010 nerozhodl ve lhůtě stanovené v § 126 odst. 1 zák. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a změně některých souvisejících zákonů, bylo porušeno právo žalobkyně (výrok I), zamítl žalobu na zaplacení částky 99 999,60 Kč s příslušenstvím (výrok II).
Současně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném rozsudku výrokem I změnil ve vyhovujícím výroku o věci samé (výrok I) tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl. Výrokem II potvrdil zamítavý výrok ve věci samé (výrok II). Ve výroku III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1.
1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl. V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 537/03, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3157/2009). Tak je tomu i v posuzované věci, kdy odvolací soud rozhodoval o nárocích žalobkyně vyplývajících ze shora označených správních řízení, za jejichž nepřiměřenou délku požaduje zadostiučinění v penězích. Dovolání v rozsahu nároku plynoucího ze správního řízení vedeného u ČTÚ pod sp. zn. 111 851/2010 (požadované zadostiučinění ve výši 11 666,62 Kč), sp. zn. 112 426/2010 (požadované zadostiučinění ve výši 11 666,62 Kč), sp. zn. 112 479/2010 (požadované zadostiučinění ve výši 3 333,32 Kč), sp. zn. 112 470/2010 (požadované zadostiučinění ve výši 3 333,32 Kč), sp. zn. 112 432/2010 (požadované zadostiučinění ve výši 11 666,62 Kč), sp. zn. 112 480/2010 (požadované zadostiučinění ve výši 6 666,64 Kč), sp. zn. 112 379/2010 (požadované zadostiučinění ve výši 9 999,96 Kč), sp. zn. 112 478/2010 (požadované zadostiučinění ve výši 3 333,32 Kč), sp. zn. 112 390/2010 (požadované zadostiučinění ve výši 9 999,96 Kč), sp. zn. 113 640/2010 (požadované zadostiučinění ve výši 11 666,62 Kč), sp. zn. 114 475/2010 (požadované zadostiučinění ve výši 11 666,62 Kč) a sp. zn. 133 623/2010 (požadované zadostiučinění ve výši 4 999,98 Kč) není přípustné s ohledem na ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o.
s. ř., neboť ohledně nich bylo odvolacím soudem rozhodnuto o nárocích nepřesahujících svou výší částku 50 000 Kč. Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto
o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat. K žalobkyní namítaným vadám řízení by mohl Nejvyšší soud přihlédnout jen v případě, pokud by bylo dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), což není. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 12. 4. 2016
JUDr. František Ištvánek předseda senátu