U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Bohumilem
Dvořákem v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice –
Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu
škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C
280/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10.
7. 2017, č. j. 51 Co 251/2017-32, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným usnesením
potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“)
ze dne 1. 6. 2017, č. j. 15 C 280/2016-27, kterým byla zamítnuta žádost žalobce
na ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce
nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a to z důvodu, že v
případě jím podané žaloby a jejího následného doplnění jde o zjevně bezdůvodné
uplatňování práva. Odvolací soud vzal za správný také závěr, že ustanovení
zástupce žalobci bránila rovněž skutečnost, že žalobce je tzv. „notorickým
sudičem“, jenž opakovaně zahlcuje soud zřejmě bezúspěšnými návrhy.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání
nesplňoval podmínku povinného zastoupení. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 13. 7. 2017, č. j. 15 C 280/2016-34, byl
žalobce vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Soud zároveň
žalobce poučil, že neučiní-li tak do třiceti dnů, Nejvyšší soud dovolací řízení
zastaví. Žalobce na uvedenou výzvu reagoval pouze podáním nové žádosti o
ustanovení advokáta ze dne 24. 7. 2017. O této žádosti soud prvního stupně již
nerozhodoval a věc předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II
a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak,
musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má
právnické vzdělání. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015,
uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,
směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem ani nemá sám
odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl
(ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení
zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé,
pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta
pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo
Nejvyšší soud jako soud dovolací. Uvedený závěr se uplatní i v případě, že
dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s
usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro
řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu pouze procesní povahy
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014,
26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015). Dovolací soud proto splnění podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů
zkoumal sám. Podle ustanovení § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl
soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.), předseda senátu
ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho
zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka
poučit (odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o
ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem
(notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce
z řad advokátů (odst. 2). Podle ustanovení § 138 odst. 1 věty první o. s. ř.
může předseda senátu na
návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li
to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování
nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela
lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí
musí být odůvodněno. Žalobce se v žalobě a v jejím následném doplnění omezil pouze na neurčitá
tvrzení o „státních zločincích“, kvůli kterým je zdravotně a ekonomicky
zlikvidován, avšak neuvedl žádné jednání orgánů veřejné moci popřípadě
konkrétní řízení či rozhodnutí, v jehož důsledku mu měla vzniknout újma. Dovolací soud se proto ztotožňuje s názorem nižších soudů, že z obsahu žaloby
nejsou ani v hrubých rysech seznatelné rozhodné skutkové okolnosti, na základě
kterých by bylo možné alespoň předběžně posoudit důvodnost jeho návrhu. Vzhledem k tomu je nutno podání žalobce hodnotit jako zjevně svévolné a
bezúspěšné uplatňování práva, na základě čehož nelze žalobci přiznat osvobození
od soudních poplatků. Pro závěr o zvlášť závažných důvodech pro přiznání
osvobození od soudních poplatků nesvědčí ani okolnost, známá dovolacímu soudu z
jeho činnosti, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu
podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení (často totožného
obsahu), v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a
mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže
odůvodňoval. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne
27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). Protože žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle
§ 138 odst. 1 o. s. ř., nesplňuje ani podmínku pro ustanovení zástupce z řad
advokátů podle § 30 o. s. ř., aby žalobci byl v tomto dovolacím řízení
ustanoven zástupce z řad advokátů. V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci
advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek
povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104
odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci
nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení
v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b,
§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 31. října 2017
JUDr. Bohumil Dvořák pověřený člen
senátu