30 Cdo 518/2012
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Simona, ve věci žalobců a) M. W. a b) Mgr. M. W., obou zastoupených Janem Kozákem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 246/2007, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2009, č. j. 29 Co 40/2009 – 60, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2009, č. j. 29 Co 40/2009 – 60, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 8. 2008, č. j. 10 C 246/2007 – 41, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.
Odvolací soud v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, v níž žalobci požadovali, aby každému z nich žalovaná zaplatila 400.000,- Kč. Uvedeného se žalobci domáhali z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 10 C 293/91.
Soud prvního stupně zjistil, že ve zkoumaném řízení Okresní soud v Šumperku vydal rozsudek dne 7. 8. 2003, jímž žalobu zamítl. O odvolání žalobců pak rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, dne 30. 11. 2005. Řízení tím bylo pravomocně skončeno ke dni 27. 1. 2006. Žalobci podali v této věci dovolání, jež Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 3. 2007, č. j. 22 Cdo 1380/2006 – 316, odmítl. Žalobci dne 14. 3. 2007 uplatnili u žalované svůj požadavek na zadostiučinění v penězích za vzniklou nemajetkovou újmu.
Dopisem ze dne 4. 12. 2007 žalovaná žalobcům sdělila, že jim žádné zadostiučinění neposkytne, neboť žádost nebyla uplatněna včas. Žaloba na poskytnutí zadostiučinění byla podána u Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 29. 10. 2007. Soud prvního stupně s odkazem na § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále jen „OdpŠk“ – a čl.
II zákona č. 160/2006 Sb. dospěl k závěru, že žalobci nepodali u žalované žádost o projednání svého nároku do šesti měsíců ode dne, kdy bylo řízení před Okresním soudem v Šumperku skončeno, tj. do šesti měsíců od 27. 1. 2006, neboť svůj nárok u žalované uplatnili až dne 14. 3. 2007. Z tohoto důvodu je žalobci uplatněný nárok promlčený.
Odvolací soud se s argumentací soudu prvního stupně ztotožnil a bez dalšího na ni odkázal.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují ze zásadního právního významu napadeného rozhodnutí a důvodnost spatřují v nesprávném právním posouzení věci, tak jako i ve vadě řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé. Otázka zásadního právního významu spočívá v posouzení promlčení jimi uplatněného nároku. Tato otázka je judikaturou soudů zatím nedostatečně řešena, a to zejména co do stanovení okamžiku počátku běhu subjektivní šestiměsíční lhůty.
Dovolatelé nesouhlasí s odvolacím soudem, že počátek této lhůty je nutno klást k okamžiku nabytí právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Jsou toho názoru, že řízení o dovolání je nutno považovat za součást řízení před soudem. Výklad dovozený soudem prvního stupně, a potažmo i soudem odvolacím, by znamenal, že řízení před dovolacím soudem a Ústavním soudem by „nebyla skutečností zakládající právo na úhradu nemajetkové újmy“. Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud rozsudek soudu odvolacího i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jakožto soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“
V daném případě by dovolání mohlo být shledáno přípustným jen tehdy, jestliže by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je po právní stránce ve věci samé zásadně významné (§ 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, je zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012; k tomu viz i nález ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, dostupný na internetových stránkách Ústavního soudu,
http://nalus.usoud.cz).
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu řeší pro věc samu významnou právní otázku v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, a tato otázka je proto soudy rozhodována rozdílně. Jedná se o posouzení promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.
Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. V rozsudku ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4501/2011 (dostupný na internetových stránkách www.nsoud.cz) Nejvyšší soud dospěl k závěru, že skončení řízení ve smyslu § 32 odst. 3 věty druhé OdpŠk, odpovídá okamžiku nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno.
V podmínkách České republiky je tedy nutno do doby řízení započítat i případné řízení o dovolání, řízení o kasační stížnosti i řízení o stížnosti ústavní, a to i tehdy, bylo-li toto řízení pro poškozeného neúspěšné (tedy např. i v případě, že ústavní stížnost byla odmítnuta). Totožný závěr je ostatně možno dovodit z části III., bod 2. Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dostupné též na internetových stránkách www.nsoud.cz).
O dovolání žalobců ve zkoumané věci rozhodl Nejvyšší soud dne 29. 3. 2007. Nárok na přiměřené zadostiučinění žalobci uplatnili u Ministerstva spravedlnosti dne 14. 3. 2007. Žádost byla vyřízena až dopisem ze dne 4. 12. 2007. Ve smyslu § 35 OdpŠk se tak promlčecí doba stavěla nejdříve od 29. 3. 2007 do 29. 9. 2007 (tedy po dobu maximálně předvídaných šesti měsíců) a skončila by nejdříve dne 29. 3. 2008. Jestliže žalobci podali u soudu žalobu dne 29. 10. 2007, nemůže být jimi vznesený nárok promlčen.
Jestliže soudy vyšly z toho, že zkoumané řízení bylo pro účely stanovení počátku běhu promlčecí doby podle § 32 odst. 3 OdpŠk skončeno právní mocí rozsudku odvolacího soudu a nepřihlédly k tomu, že řízení dále pokračovalo před dovolacím soudem, je jejich právní posouzení nesprávné. Proto dovolací soud podle § 243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil. Protože se důvod zrušení rozsudku odvolacího soudu týkal též rozsudku soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud podle § 243b odst. 3 věta druhá o.
s. ř. také rozsudek soudu prvního stupně a podlé téhož ustanovení vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudy jsou ve smyslu § 243d odst. 1, části první věty za středníkem, o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně 29. listopadu 2012
JUDr. František I š t v á n e k, v. r. předseda senátu