30 Cdo 521/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce R. K., zastoupeného JUDr. Boženou Konvalinkovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Vinohradská 1368/26, proti žalovanému Občanskému sdružení ŠK Smíchov, se sídlem Praha 5, Zubatého 10, zastoupeného Mgr. Pavlem Štrbíkem, advokátem se sídlem Praha 2, Ladova 2043/5, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 32 C 197/2008, o odvolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. září 2010, č.j. 1 Co 125/2010-219, takto: I. Řízení o odvolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. září 2010, č.j. 1 Co 125/2010-219, se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243c odst.2 o.s.ř.) :
Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne ze dne 14. září 2010, č.j. 1 Co 125/2010-219 potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 13. ledna 2010, č.j. 32 C 197/2008-173, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaný do sedmi dnů od právní moci rozsudku poskytl žalobci omluvu ve znění a způsobem uvedeným ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, dále zamítl žalobu, aby se žalovaný zdržel slovních či písemných tvrzení difamující povahy o žalobci (výrok II.), dále zamítl žalobu na zaplacení částky 20.000,- Kč (výrok III.).
Žalobu zamítl i co do požadavku, aby žalovaný byl povinen do patnácti dnů od právní moci rozsudku dát závazný pokyn Šachovému svazu ČR, aby 25 neoprávněně odečtených ELO bodů bylo zpětně přičteno žalobci a aby byl současně upraven jeho bodový rating (výrok IV.) a aby žalovaný byl povinen do patnácti dnů od právní moci rozsudku požádat písemně Šachový svaz ČR o anulování zápočtu turnaje Dr. W., později přejmenovaného na turnaj M. W., konaný ve dnech 10.4.2007 až 19.6.2007 a sdělit, že turnaj Dr. W., uvedený v zápočtové listině, se nehrál podle šachových pravidel Mezinárodní šachové federace (FIDE) a podle platného soutěžního řádu (výrok V.).
Odvolací soud dále potvrdil výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 15.360,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet advokáta žalovaného. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce, zastoupený advokátem (dále též „dovolatel“). Opravný prostředek označuje jako „odvolání“ a výslovně napadá toliko výrok odvolacího soudu o nákladech řízení. Má za to, že je namístě užití ustanovení § 150 Občanského soudního řádu, protože žalobce je starobní důchodce bez jakýchkoliv vedlejších příjmů a z těchto důvodů mu rovněž soud prvního stupně přiznal osvobození od placení soudních poplatků a ustanovil zástupce z řad advokátů.
Navrhuje proto, aby náklady řízení procesně úspěšné straně nebyly výjimečně přiznány. Nejvyšší soud České republiky, kterému byla věc předložena soudem prvního stupně k projednání a rozhodnutí, postupoval podle Občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.7.2009 – dále jen „o.s.ř.“ (srov. čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony). Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že řízení o podání žalobce ze dne 11.10.2010, které lze podle jeho obsahu i výslovného označení považovat za odvolání proti vedlejšímu výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze (kterému bylo také adresováno) ze dne 14.
září 2010, č.j. 1 Co 125/2010-219 (srov. § 41 odst.2, § 243c odst.1 o.s.ř.), musí být pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení zastaveno. Krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů (srov. § 10 odst. 1 o.s.ř.). Podle ustanovení § 9 odst.1 zákona č.
6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v obvodu hlavního města Prahy působnost krajského soudu vykonává Městský soud v Praze a působnost okresních soudů vykonávají obvodní soudy. Podle ustanovení § 25 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, vrchní soudy rozhodují v případech stanovených zákony o řízení před soudy jako soudy druhého stupně ve věcech, v nichž rozhodovaly v prvním stupni krajské soudy, které patří do jejich obvodu. Podle ustanovení § 10 odst. 1 o.s.ř., krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů.
Podle ustanovení § 10 odst. 2 o.s.ř., o odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhoduje vrchní soud. Podle ustanovení § 10a o.s.ř., o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích rozhoduje Nejvyšší soud. Odvolání je podle ustanovení § 201 o.s.ř. řádným opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. Nejvyšší soud České republiky rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. § 10a, § 236 odst. 1 o.s.ř.).
Z citovaných ustanovení vyplývá, že proti rozhodnutí vrchního soudu jako soudu odvolacího zákon odvolání nepřipouští; není přitom rozhodné, zda jde o rozhodnutí ve věci nebo o rozhodnutí procesní povahy. To platí i pro ta procesní rozhodnutí, která odvolací soud vydává přímo v odvolacím řízení, aniž by přitom přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně. (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 2036/2001). Občanský soudní řád k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu; nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. § 104 odst. 1 věta první o.
s. ř.). Řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud České republiky jako vrcholný článek soustavy obecných soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2001, sp.zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2001, pod číslem 85, či ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2002, pod číslem 139). Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že i kdyby podání žalobce (výslovně označené jako odvolání) posoudil po obsahové stránce jako dovolání, nemohl by žalobce ani tak být úspěšný.
Z ustanovení § 167 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že rozhodnutí o nákladech řízení má z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení, kterou neztrácí ani v případě, je-li přičleněno k rozhodnutí o věci samé, u něhož je stanovena forma rozsudku; přípustnost dovolání proti výrokům o nákladech řízení je proto třeba zkoumat z hledisek těch zákonných ustanovení, která stanoví podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu. Z ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
pak vyplývá, že dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. 1. 2001 přípustné (srov. též právní názor uvedený např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003 a pod č. 88 v časopise Soudní judikatura, ročník 2002). Nejvyšší soud, kterému byla věc předložena soudem prvního stupně k projednání a rozhodnutí, proto z výše uvedených důvodů řízení o podaném odvolání pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení zastavil (§ 104 odst.2 o.s.ř., § 243c odst.1 o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a 146 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalobce sice z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno, žalovanému však v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.